Zariatnatmikova knihovna

Dotazy

Položky 98-107 z 4310 nalezených.

PALADINOS - [19.03.20 11:53]: Tak hlavně přečíst celou Tóru (Pentateuch). Pak bych řekla, že Knihy Samuelovy a Královské, velké proroky včetně Daniela, Píseň písní, Jóba, Žalmy, Přísloví, Kazatele, Ester...

PALADINOS - [19.03.20 11:53] •

SHAMIRA -Číst z hlediska kabaly ,jaké části starého zákona mají z hlediska zájmu o kabalu smysl ....

SHAMIRA - [19.03.20 08:19] •

CHALWAT - [18.03.20 20:20]: Vědění plynoucí z oněch „opsaných textů“, vědění „komisních vybíračů“, vědění textového kritika a vědění historika zkoumajícího „komisní výběr“ se vzájemně nevylučují. Tvoří jediné smysluplně spletené vlákno, po němž dítě v labyrintu sáhne a jde a nepřestává se ptát. Když toto úsilí umře, je to vždy pošmourný konec v kostnici těch, kteří „definitivně“ dospěli.

CHALWAT - [18.03.20 20:20] •

SHAMIRA - [18.03.20 08:04]: v podstatě opěvovaný postoj dítěte, které léty v člověku umírá. To samé platí o NZ, kde je nutné přestat "vědět" to, že někdo od někoho nejspíš opisoval, že pánové komisně vybírali atd.

CHALWAT - [18.03.20 20:16] •

NATHA - [14.03.20 20:19]: říká se, že kdo v něco věří, ten má naději na úspěch přinejhorším ve formě sebeoblbování a nějakých fenomenálních projekcí vlastní psychiky. Kdo nevěří, tomu zbývá komisní knedlík a možná ani ten ne.. Pojmenované systémy a jejich entity mají kouzlo i obecně kulturní, rozhodně se s nimi pracuje lépe, než s nějakým ponořením se do proudu času a Světa a manifestacemi vlastně ani nevím čeho. Vědomí toho, že tu je čert s pytlem a vidlemi je mnohem lépe zpracovatelné, než čiročirá hrůza, pro kterou není slovo. Ani vznešený člověk nepřestal být opicí s její jistotou pevně sevřené větve..

MAACA - [18.03.20 10:32] •

NATHA - [18.03.20 09:58]: V "normální" Golden Dawn sadě ta pozice vypadá jako Zai - http://www.albideuter.de/html/gd-01.html . Ale když si ty dvě mudry zkusím, v podstatě hned cítím, že verze se spojenými prsty působí úplně jinak. Dík za odkaz, knížky prostuduju.

NATHA (vulgo NONAME789) - [18.03.20 09:58] •

MAACA - [18.03.20 09:42]: prstum se prirazuji i zivly, lec jsem to videl ve vice verzich, ze si netroufam hadat. neco k gd tarotu treba najdes tady http://libgen.is/search.php?req=golden+dawn+tarot&lg_topic=libgen&open=0&view=simple&res=25&phrase=1&column=def lec tahle sada je zrejme pomerne nova...

MAACA - [18.03.20 09:42] •

NATHA - [18.03.20 09:11]: To by mohlo dávat smysl. Ale co ten spojený prostředník a prsteník, to nevypadá jako náhoda...

NATHA (vulgo NONAME789) - [18.03.20 09:11] •

MAACA - [17.03.20 20:04]: no podle kuji-kiri je to mudra Zai tj. tvoreni :) lec jestli to tak mysleli v GD ja nevim... (byt s temi elementy na tom oltari by to davalo smysl)

SHAMIRA - [18.03.20 08:04] •

PALADINOS - [16.03.20 20:12]: Záleží, proč to chceš číst. Asi už i ten záměr napoví – jinak bude k SZ přistupovat člověk, který chce mít jenom všeobecný přehled, jinak věřící té či oné konfese, jinak protivník té či oné konfese.:-) Význam má asi všechno a je těžké něco doporučovat, nakonec k těm textům lze přistoupit pouze osobně, prostě zkusit najít, co má význam pro Tebe. Nepředpojatě, cokoli, odkudkoli.
Výborně to vyjádřil Martin Buber:
„Pokud člověk tuto záležitost vezme skutečně vážně, může se knize otevřít a nechat paprsky jejího světla dopadat na místo, které se ho nejvíc dotýká; bez výhrad a bez předchozích úvah se může oddat a nechat se zkoušet; může přijmout, celou svou silou přijmout a očekávat vše, co se mu bude dít; čekat, jestli v něm neklíčí nějaký nový, nezaujatý postoj k té či oné věci v Knize. Nicméně Písmo by měl přijímat tak, jako by ho dřív neznal; jako by mu již kdysi (ve škole i po ní) nebylo nabízeno v podobě zdání ,náboženských‘ či ,vědeckých‘ jistot; jako by ještě nikdy v životě neslyšel pojmy a výroky, jež se údajně na něj odvolávaly. Ke Knize, která se nyní stala zcela novou, by si tedy měl vytvořit nový vztah, o nic se neobírat a dovolit, aby se mezi ní a ním dělo vše, co se jen dít může. Nikdy nevíme, který výrok či obraz nás může zasáhnout a přetvořit, odkud zavane Duch a přijde, aby se nanovo vtělil do našeho života – již jsme otevření. Ničemu předem nevěříme, nic předem nezavrhujeme. Čteme nahlas, co je psáno, posloucháme, co říká slovo, a ono přichází: Nic není předurčeno, proud věků plyne a okamžik, který dnes prožíváme, se sám stává nádobou k naplnění.“
(Člověk dneška a židovská Bible, 1936)