Novinky | Knihovna | Vyhledávání | Bibliografie | Autoři  Odkazy | FAQ | Diskuse | Uživatelé | Fonty | Registrace | Ankety
Jméno:  Heslo:  



Diskuse קבלה Připomínky Inzerce Dotazy


Diskuse
Pro zadávání příspěvků musíte být přihlášeni. Pokud nemáte založený účet, REGISTRUJTE SE.
Nebo zkuste, zda není Vaše záležitost řešena na stránce často kladených dotazů.
Položky 1-10 z 36556 nalezených.
Na stránku zobrazit:
Vyhledat:
SISACHOCHUš - [23.09.18 22:52] 
AFAR - [23.09.18 16:32]:
Nechci nikoho chytat za slovo, ale tak nějak mi přijde, že když odevzdám teplo a z toho důvody cítím chlad, tak ten chlad není teplo samotné, ale prázdno po teple, které jsem ztratil, ne?
AFAR - [23.09.18 21:02] 
KUATO - [23.09.18 19:40] Ano, laska jiste ano.
KUATO - [23.09.18 19:40] 
AFAR - [23.09.18 16:32]: laska?
AFAR - [23.09.18 16:32] 
EGO-N – [16.09.18 19:35]: Hezky se to cte, ale je to hrozna pitomost.

Postavme k sobe dve telesa, jedno o vyssi teplote, jedno o nizsi. Teplo je zmena energie tech teles, je to prechod energie z teplejsiho telesa na studenejsi. Ted misto teles vezmeme cloveka a jeho okoli. Kdyz ma clovek vyssi teplotu nez jeho okoli, jeho teplo odchazi do jeho okoli a on citi chlad. Jinymi slovy: chlad je teplo, ktere clovek odevzdal svemu okoli. Jednotkou chladu je joule. No a merit chlad muzeme napriklad pomoci zmeny teploty. Chlad tedy neni nepritomnost tepla, je to teplo.

Chapu, ze ten pribeh je spise o Bohu nez o fyzice, ale nelibi se mi, ze jeho autor uvadi analogie, ktere vychazeji z nepochopeni.

A nakonec, kdyz se podivam na logiku toho pribehu, musim se zamyslet jeste nad jednou veci: Buh nema svoji jednotku, kterou bychom ho mohli merit. Existuje vubec?
EGO-N - [18.09.18 08:04] 
XERAPH - [16.09.18 21:08]: myslel jsem to tak, ze kazdej prozitek a akt byti musi zakonite vychazet z jeho absence, musi takrikajic vyvstavat z onoho nebyti, nebo nekonani. Vecnost je uchopovana vzdy cyklicky.

Takze v dusledku to, co se treba jevi jako zle, je v podstate to co predchazi nasi cinnost kterou se snazime o to dobro. Proste kdyz chceme neco vylepsit nebo napravit, tak nejdrive vidime tu moznost jak z daneho stavu udelat lepsi. Necinnost je tudiz mozne taky v nekterych situacich chapat jako zlo, i kdyz je to vsechno velmi relativni a zavisle od konkretni situace. Nebo udelat neco "zleho" v zajmu jineho vetsiho dobra. Je to proste slozite, ale snazil sem se popsat tenhleten aspekt casovosti v procesu byti a konani.
XERAPH - [16.09.18 21:08] 
EGO-N - [16.09.18 19:57]: zní to paradoxně, ale jo :) minimálně jako myšlenka a pojem moje nebytí existuje :)) a to nemluvím o kosmogonické teorii, kde existuje jen Bůh, který si ve svých myšlenkách představuje sám sebe jak z něj emanuje všechno stvořené, které je tím pádem mentální podstaty :))
EGO-N - [16.09.18 19:57] 
Ve skutecnosti nato, abys vubec byl, musis i nebyt :)
XERAPH - [16.09.18 19:53] 
EGO-N - [16.09.18 19:35]: pěkná vykopávka :) :D tahle historka má už pár let. Ale k tématu: dovolím si nesouhlasit, zastávám myšlenku, že Bůh dává dobré i zlé. Pokud dobrý Bůh učiní něco, co je dobré pak automaticky vzniká něco, co je zlé, jakožto protipól prvního. Bez jeho přičinění by nebylo první ani druhé, takže i zlo logicky pochází od něj :-)
EGO-N - [16.09.18 19:35] 
Pan profesor na univerzitě položil svým studentům otázku: Je všechno, co existuje, stvořené Bohem?

Jeden ze studentů nesměle odpověděl: Ano, je to stvořené Bohem.

Stvořil Bůh všechno? - ptal se dál profesor.

Ano pane, odpověděl student.

Profesor pak pokračoval: Jestli Bůh stvořil všechno, znamená to, že Bůh stvořil i zlo, které existuje. A díky tomuto principu, naše činnost určuje nás samotné. Bůh je tedy zlo. Když toto student vyslechl, ztichl. Profesor byl sám se sebou spokojený.

Najednou zvedl ruku jiný student.

Pane profesore, mohu Vám položit otázku?

Samozřejmě, odpověděl profesor.

Student se postavil a zeptal se: Existuje chlad?

Co je to za otázku, samozřejmě že ano, tobě nikdy nebylo chladno? Studenti se zasmáli otázce spolužáka, ale ten pokračoval: Ve skutečnosti pane, chlad neexistuje, v souladu se zákony fyziky je chlad pouze nepřítomnost tepla. Člověka a předměty můžeme popsat a určit jejich energii na základě přítomnosti anebo tvorby tepla, ale nikdy ne na základě přítomnosti či tvorby chladu. Chlad nemá svoji jednotku, kterou ho můžeme měřit. Slovo chlad jsme si vytvořili my lidé, abychom mohli popsat to, co cítíme v nepřítomnosti tepla.

Student pokračoval: Pane profesore, existuje tma?

Samozřejmě, že existuje - odpověděl profesor. Znovu nemáte pravdu, tma neexistuje. Ve skutečnosti je tma jen díky tomu, že není přítomno světlo. Můžeme zkoumat světlo, ale ne tmu. Světlo se dá rozložit. Můžeme zkoumat paprsek za paprskem, ale tma se změřit nedá. Tma nemá svoji jednotku, ve které bychom ji mohli měřit. Tma je jen pojem, který si vytvořili lidé, aby pojmenovali nepřítomnost světla.

Následně se mladík zeptal: Pane, existuje zlo? Tentokrát profesor nejistě odpověděl:

Samozřejmě, vidíme to každý den, brutalita ve vztazích mezi lidmi, trestné činy, násilí, všechno toto není nic jiného, než projev zla. Na to student odpověděl: Zlo neexistuje, pane. Zlo je jen nepřítomnost dobra, tedy Boha. Zlo je výsledek nepřítomnosti lásky v srdci člověka. Zlo přichází tak, jako když přichází tma, nebo chlad - tedy v nepřítomnosti světla, tepla a lásky.

Profesor si sedl.

Ten student byl mladý Albert Einstein.

Ať už se to stalo nebo ne, je to pěkný...
AFAR - [16.09.18 13:52] 
K dobru a zlu:

Každé dítě se od malička učí, co je dobré a co zlé. A jak psal Locki, postupem času morálka do člověka natolik proroste, že se stává zcela přirozenou a podvědomou. Člověk na tu brzdu zkrátka dupne, a to bez toho, aby musel přemýšlet nad tím, zda je to dobré. Morálka se stala natolik bytostnou a podvědomou, že člověk už často ani neví, že se rozhoduje dle toho, co považuje za správné.

A lidé touží po tom jednat správně, protože společnost oceňuje dobré jednání a zavrhuje špatné. Člověk je přecijen sociální tvor, a proto na tom tolik záleží a proto to děti tolik formuje. Pro člověka je správné jednání tak moc důležité, že jen velmi špatně snáší připustit si, že udělal něco zlého. Společnost nás učí, že udělat něco zlého je ekvivalent toho, že jsme špatní my. Připustit si, že člověk udělal něco špatného a tedy, jak logika společnosti káže, že je špatný člověk, je natolik nesnesitelné, že mu jeho mysl hned začne předhazovat různé omluvy a výmluvy. Například to, že vlastně vše dělal s dobrým úmyslem.

Přestat rozlišovat dobré a špatné je velmi lákavé a zdá se osvobozující, protože člověk najednou může dělat mnohem více věcí jakoby beztrestně a bez výčitek. Jenomže i když se člověk vzdá vědomých soudů, ty podvědomé zůstávají. Je bláhové rezignovat na soudy, naopak, je třeba soudit upřímně, tedy bez omluv typu “udělal jsem to s dobrým úmyslem”. Žádný člověk nejedná v životě vždy jen dobře, ale málokdy je ochoten to vidět. A právě tím, že uvidí a přijme, že udělal něco špatného, se jeho svět stává celistvější, jasnější a svobodnější.

Přesto, život člověka nelze omezit škatulkou dobra a zla. Když se mi narodí dítě s vývojovou poruchou, je to dobré, nebo špatné? A když pak porozuji, jak to dítě odlišně vnímá svět v porovnání s jinými dětmi a jak je díky tomu jedinečné, je to dobré, nebo špatné? Dobré či špatné, je to tak, jak to je. A jediný způsob, jak plně uvidět jedinečnost toho dítěte a plně si užít čas s ním, je rezignovat na soudy a rozlišení dobrého a zlého.

Nakonec, rezignací na rozlišování dobrého a zlého, ale nikoli na úrovni jednání, ale na úrovni přijímání skutečnosti, kterou nemohu změnit, nemizí rozdíl mezi člověkem a kusem hlíny, ale naopak je více patrný.
Položky 1-10 z 36556 nalezených.
Na stránku zobrazit:
Vyhledat: