Novinky | Knihovna | Vyhledávání | Bibliografie | Autoři  Odkazy | FAQ | Diskuse | Uživatelé | Fonty | Registrace | Ankety
Jméno:  Heslo:  



Diskuse קבלה Připomínky Inzerce Dotazy


Diskuse
Pro zadávání příspěvků musíte být přihlášeni. Pokud nemáte založený účet, REGISTRUJTE SE.
Nebo zkuste, zda není Vaše záležitost řešena na stránce často kladených dotazů.
Položky 1-10 z 36437 nalezených.
Na stránku zobrazit:
Vyhledat:
DR. ISAC LURIA - [12.07.18 22:32] 
Vážení přátelé Alchymisté, Spagyrici a Mágové
Kdy začneme používat 3-D tiskárny ku potiskování prostor nutných pro naši práci?
LOCKI (vulgo TheLayLama) - [19.06.18 11:03] 
CHALWAT - [17.06.18 15:02]: Je to tak, souhlasím. Jak už jsem psal - je třeba mít to živě a aktuálně. Žádné pravidlo nemá absolutní platnost, nejdůležitější je cítit, kde je v tom Život, neboli Cesta.

ZUZANA_AA - [17.06.18 22:16]: Určitě. Mým cílem je a bude upevnit, že utrpení je samozřejmost. Na rozdíl od jeho opaku. Myslím, že to je velmi smírný a mohl by být funkční způsob, jak nabourávat nezdravé nadhodnocení utrpení na duchovní cestě. Zaslouží si svoji míru pozornosti, to je jasné, avšak ne více, než je nezbytné. Problém utrpení je, že není přímo ukazatelem cesty. V to nejlepším případě je bičem, který může člověka na Cestě popohnat. Praktický problém je, že rány onoho biče bývají natolik naléhavé, že poutají pozornost k sobě. Což bohužel není "směr" Cesty...
ZUZANA_AA - [17.06.18 22:16] 
LOCKI - [06.06.18 13:45]: Příliš mnoho utrpení vede lidi k zahořklosti. Aspoň nějaké utrpení vede ke schopnosti vnímat kontrast a naučit se vážit si toho dobrého.
CHALWAT - [17.06.18 15:02] 
LOCKI - [06.06.18 13:45]: zdravím, mám neodbytný pocit, že dlužím odpověď na něco trošku staršího.. omlouvám se, nemám nervy na hledání a tak po paměti a ve zkratce. SNOP má recht v tom, že každá cesta je individuální a odmítnutím ústraní byl pouze prezentován postoj konkrétního individua.. tebe. Akceptuji bez výhrad, protože sám dělám to samé.. Já jsem vstoupil pod neotřelý nick CHALWAT, což rozvinuto je něco jako (dle Kropáčka) chalwat dar anjuman, snad "osamělý v davu". Teď budu drze předpokládat správnost mojí volné interpretace toho súfistického označení jako osoby, která při vědomí sounáležitosti s bratry předstupuje před Boha sama, sama za sebe a svůj individuální podíl na celku. To jsem v podstatě opisně měl na mysli tím svým "nesouhlasem" se zavržením ústraní. Je ústraní a ústraní, stejně jako je askeze a askeze.. jsou to především náměty k výkladu. Koncentrovaný člověk má své ústraní v sobě, jiný musí fakt do temné cimry. Askeze pro jednoho musí mít formu biče a hladu, druhý ji vidí jako umravnění se, zklidnění.. klidně za pohodlného světského života. Já ty pojmy prostě chápu jako cesty k cíli a už slovo cesta může mít variabilní obsah. Kvalitativní naplnění cesty by mělo korespondovat kvalitě osobnostního rozvoje.. to je jasné, že začátečník nepochopí a neobsáhne vyšší pravdu a praktiku..
Dost, už zase začínám mít pocit rádia a to je přesně to, čemu se bráním. Čím méně slov, tím pro mne lépe. A jako tradičně.. snad je z mých zmatených slůvek jasné, co jsem měl na mysli. Přeji hezké nedělní odpoledne..
EGO-N - [11.06.18 20:20] 
LENOCHWARE - tojo, ale ciste technicky je to proste spojeno jako nadech a vydech, takze v podstate to nelze uplne oddelit.
LENOCHWARE - [11.06.18 10:28] 
Egon: Jen si myslím, že je poněkud naivní utrpení přespříliš glorifikovat a vyhledávat.
EGO-N - [09.06.18 05:58] 
LENOCHWARE - [07.06.18 09:33]: Na stocenem a slepenem pruhu papirku do kruhu si muzes pocitove prochazet krivkou vnimani porad smerem nahoru = t.j. k dobremu a lepsimu... to vsak neznamena ze nekdy nevyjdes i na te "spodni strane", ze ? :) Tolik malo sem chtel rict k te pocitove "mape" a k systemu jejiho prozivani i kdyz je to hodne zjenodusenej 2D model. ( http://donmcminn.com/wp-content/uploads/2016/12/upsanddowns.jpg )
LENOCHWARE - [07.06.18 09:33] 
LOCKI: Souhlasím. Jsem svým založením přítel spíš slunečného dne, než bičování se v jeskyni. Je pravda, že utrpení má transformační sílu - podporuje vlastnosti jako zmoudření, porozumnění, sebeovládání, ne-změkčilost - mazánek, který vyrůstá v blahobytu, v bohaté rodině, je nedospělý, dokud neprojde nějakou "zkouškou".

Ale utrpení je taky destruktivní a zabíjející. Zvlášť to chronické a beznadějné.

Není lepší prožít euforii ze slunce, z nesmírnosti stvoření?
LOCKI (vulgo TheLayLama) - [06.06.18 13:45] 
RAMON - [06.06.18 10:59]: Pěkně. Inspiroval jsi mě opět k postřehu, jehož část už tu padla, ale myslím, že má smysl ji opakovat tak dlouho, dokud nezakoření ve větší šířce...

...pozoruji léta, jak nemalá část lidí na různých duchovních cestách považuje životní tíhu, utrpení, problémy, zkrátka "svůj kříž" za opravdovější cestu, než tu, která je vyplněna dobrými dojmy a zkušenostmi. Tahle "avyváž" ;-) je velmi nešťastná.

Vědomé prostoupení duše dobrými dojmy, za kterými musíme aktivně jít vytváří minimálně vzato jakousi rezervu. Polštář na zlé časy. Utrpení, které nutně přijde pak nemusí jít tak přímo do živého. Člověk má harmonický nadbytek, který pomáhá. Je to jako sportovec, který má natrénováno a zároveň je velmi dobře zregenerován, vyladěn a tím lépe připraven na zátěž. V duši to funguje podobně. Aktivní práce směrem k radosti a dalším pozitivním stavům duše je zkrátka budování dobrého.

Proč? No zopakujme si, že se to vždycky a přirozeným během tělesného života podělá. Nutně prožijeme nemoci, utrpení, ztráty, umírání...atd. Opravdově a natvrdo. Označme tak znova a jasně tyto věci za samozřejmé. Jak píšeš, přijdou bez pozvání a neptají se, zda mohou, zda na ně teď máme sílu. Věřím, že právě z této samozřejmosti hledajícímu člověku dojde marnost a jistá zvrhlost v tom, aby tyto nutnosti měl více za požehnání, za cestu. Jen kvůli jejich neodbytné naléhavosti.

Výroky jako "koho Pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje", nebo "dobrého pomálu" uchopí správně zlomek lidí. Pro ostatní, jak mohu pozorovat na příkladech vícero praktikujících katolíků v širší rodině, jsou nezdravým smířením s neutěšeným stavem. Jsou zlem. Protiváhu ve smyslu adekvátního prostoupení duše radostnou nadějí tito lidé vlastně nemají. V nejlepším případě hledají útěchu. Ve většině chátrají, protože když už je náhodou potká nějaká pravá radost, přistupují k ní vlažně. Nenechají jí v duši zakořenit, transformovat, nést plody. Zastaví se v jakési podivné opatrnosti na povrchu. Zato naléhavost utrpení, tam jim přijde opravdová a hodná velkého zúčastnění duše. Bůh je pozve na chleba, neochotně uždibují. Dostanou kamenem a utíkají v tom hledat výzvy a možnosti. Jistě, jsou tam, ale...

Zúčastnění na samozřejmém utrpení stojí člověka méně odhodlání, než práce na nesamozřejmých pozitivních hodnotách, pro které si musíme aktivně dojít. Rozhodně jim není vlastní samovolné přicházení. Pokud se nám pak podaří přijít v radosti do boží blízkosti, být odměněni v laskavém úsilí, zažít prostoupení Dobrým (podob je mnoho), měli bychom vědomě polykat každou vteřinu, každý doušek této transformující síly. Jsou to opravdové dary, které se konzumují ve stavu vděčného děkování a nepřekvapivě jsou cestou i k tomu, že je pak člověk schopen skutečně poděkovat i za mnohé samozřejmé životní těžkosti. Ne jako výraz zoufalství pod tíhou, nebo jako výkřik beznaděje. Dobré zkušenosti v blízkosti jasných božských kvalit, jejich prostoupení do duše nás v nejlepším smyslu vybaví důvěrou, tedy světlem i na časy zlé, temné.

Kdo v dobách hojných dobrem vděčně, vědomě nepřijímá a nevtiskuje si boží požehnání do duše se stejným nasazením, jaké si uzme utrpení, kdo bere požehnané dary s podivnou opatrností a menším zúčastněním, může se divit, že v časech zlých nemá z čeho brát? Přitakávejme dobru vědomě a celým srdcem, ve vděčném poděkování, které otevírá duši požehnání.

Jsem si vědom, jak snadno se dá výše napsané napadnou nejednou cestou. Jako duální, položit na lopatky argumentací o relativitě dobra a zla. Když však trpíme, jsou takové řeči a přístupy neužitečné. Zároveň je třeba říct, že vše napsané je funkční pouze s velkou, nehranou a opravdovou pokorou k Životu. Tak je to i psáno, mé zkušenosti se samozřejmostmi mě dělají vzdáleného pokoušení. Celé by se to dalo shrnout do - přitakávejme Životu/Bohu kde se k tomu vyskytne sebemenší příležitost. Nenaléhavé a laskavé působení dobrého nemějme nikdy za samozřejmé, nebo hodné menší míry účasti jen proto, že neřeže pilou do živého, že se nevnucuje bolavě. Nezaslouží si menší pozornost, než utrpení. Uchopení všeho napsaného zrale a v nejlepším smyslu se nutně předpokládá. :-)
RAMON - [06.06.18 10:59] 
AFAR - [28.05.18 17:40]:
Jasný. Jako u toho utrpení, pokud je opravdu poctivý, nemám možnost se rozhodnout ve smylu: "hmm, tak jak k tomu budu přistupovat tentokrát ... porochníme se chvíli? Nebo radši sorry, nemám na tebe čas utrpení, tak nazdar zase příště!" Ono zkrátka prostupuje všechny levely a ovlivňuje i myšlení o východisku. Bezvýchodnost je jeden z podstatných - ne-li nejpodstatnějším - rysem těhle krizí, nakolik jsou to fakt krize.
Proto to spolehnutí se na dobrého Boha a to ne ve smyslu nějaké hluboké vnitřní práce se stavy, ale prostě si to vědomě říct/přiznat.
A pokud možno jaksi neinstrumentálně. Ale tady už se to už blbě uchopuje slovy, protože samozřejmě chceš, aby ti bylo pomoženo (i ty popisuješ zůstávání ve smutku vlastně jako techniku, jak z toho smutku ven, v posledku), ale na druhou stranu je přece blbý, dělat si z Boha antidepresiva. Prostě si na to nejde vyrobit nějakou zaručenou techniku, neboť Bůh je živý, že?
Ta křestanská rutina pomáhá tohle uvědomovat a důvěru k Bohu - opět ne ve smyslu nějakého hlubokého "stavu", ale prostě vědomého přitakání - v ideálním případě posiluje a hlavně připomíná. Pomáhá zasadit problémy do kontextu a přináší smysl. Ale zase už se mi tam loudí ten instrumentalismus ... prostě je to sázka na jednu kartu, víra, tečka. Vřelej doporučuji:-)
Položky 1-10 z 36437 nalezených.
Na stránku zobrazit:
Vyhledat: