Zariatnatmikova knihovna

Dotazy

Položky 4299-4308 z 4310 nalezených.

Díky za všechny odpovědi.
Karel: To, co popisuješ ve třetím odstavce zhruba odpovídá tomu, co jsem napsal o svém cvičení na začátku já a očem jsem po prvních odpovědích začal pochybovat, že je to správné. Musím si to nechat uležet v hlavě, abych pochopil spojitost s ostatními odpověďmi.

Tabris: takovýto závazek bych si rád dal, jenže kvůli špatnému spojení musím jesdit do práce 45min. autem a při řízení se bojím dělat jakákoliv cvičení, abych se mohl co nejlépe soustředit na řízení. Je pravda, že během toho často myslím na různé věci, ale bojím se, že pokud bych dělal cokoliv vědomého se svou myslí, soustředění na řízení by kleslo pod únosnou míru.

KAREL (vulgo Mr. Spock) - [27.12.07 20:14] •

Kedrigern: Já bych z toho nedělal takovou vědu. Myslím, že to v podstatě chápeš dobře (přinejmenším mám na to stejný názor jako ty): myšlenka buď je, anebo není. Žádná třetí možnost neexistuje. Z toho plyne, že ‘pozorování myšlenek’ je takový stav, kdy tě myšlenky sice napadají, ale ty se jimi nezabýváš, nesmíš zabývat. Uvedu příklad:

Myšlenky v běžném životě: Mám hlad... Dám si něco k jídlu... Co si dám k jídlu? Utopence! (myslím na utopence) Kde vezmu utopence? Doma žádné nemám... Musím pro ně někam jít... Kam mám pro ně jít? Do hospody... Mají otevřeno? Měli by mít... Kdy tam půjdu? Za chvíli, teď ještě musím tohle a tohle...

Myšlenky při cvičení: Na nic nemyslím... Na nic nemyslím... Mám hlad... Co si dám k jídlu? Utopence! (myslím na utopence) Musím přestat myslet na utopence, budu myslet na něco nezáživného, abych to zaplašil. Třeba na černou barvu. Myslím na černou barvu... Je to nuda... Černá barva... Černá kočka... Dneska jsem viděl černou kočku. Bylo to po cestě na autobus. Autobusem jsem jel do práce. Musím přestat myslet na autobus, budu myslet na něco nezáživného, třeba na čepici... Atd.

Myšlenek se při tomto cvičení nejde zbavit, zůstáváš-li zároveň v bdělém stavu. Smyslem ‘pozorování myšlenek’ prostě znamená nesklouznout do běžného procesu myšlení. Na první pohled se to zdá být tak trapně jednoduché, že to ani nemůže být míněno jako cvičení, ale kdo si to vyzkouší, tak zjistí opak.
Pro srovnání uvádím srovnatelný cvik z jedné učebnice autogenního tréninku:

(...) Třetí varianta se zavřenýma očima vsedě nebo vleže. Zavřete oči a snažte se na nic nemyslet. Nedaří se vám to. Pustíte se do toho tímto způsobem: jak vás napadne nějaká myšlenka, nenásilně sklouznete na něco jiného, atd. (Kočka...šál...vložka do bot...) Asi po 2-3 minutách přestaňte a nechte myšlenku volně běhat. Znovu opakujte. Při tomto cviku se může dostavit ospalost.
Čtvrtá varianta – znovuzrození (podaří se jen těm, kdo už dobře procítili podstatu autosugesce). Zavřete oči. Důrazně si poručte: Všechno jsem zapomněl. Nic neznám. Všechno je mi tu cizí. Potom 2-3 minuty cvičte třetí variantu a pak rázně otevřete oči. Pokud autosugesce zapůsobila, uvidíte známou situaci novýma očima, odcizeně. Opakujte cvik asi pětkrát, účinek se bude stupňovat. Uvidíte věci jako když jste byl nemluvně – jen tvary a barvy s nejasným významem. Je vyloučeno zachovat si tento pocit déle než několik vteřin.

Osobně s tímhle postupem žádné praktické zkušenosti nemám, ale dokážu něco podobného:
1. Snažím se o maximální uvolnění, především psychické (účinně pomáhá větší psychická únava, ale není podmínkou).
2. Nemyslím na nic a neustále si v duchu opakuji: ‘Já jsem. Já doopravdy jsem. Já skutečně existuju.’
3. Když se to podaří (většinou ano), po několika vteřinách se dostaví zvláštní zostřený pocit vnímání hraničící až s fyzickou bolestí. Velmi špatně se ten stav popisuje, ale v tu chvíli jsem schopen pohlížet na sebe naprosto jinýma očima. Zdá se mi, že cítím každou buňku ve svém těle a jsem si vědom její existence. Především však vnímám sám sebe jako bytost (jakkoli to zní paradoxně), jako bych se rozdvojil a nějaké vyšší Já sledovalo mé nižší Já. Po celou dobu musím jako mantru opakovat výše uvedená slova, jejichž účinnost ovšem postupně klesá. Celý zážitek obvykle nedokážu udržet déle než dvacet vteřin, pak se všechny ty potenciály nějak vyčerpají a i kdybych to zkoušel znovu, už se mi to nepodaří navodit.

TABRIS - [27.12.07 19:57] •

Kluci to popsali výborně, jen doplním - termín TAMAS = otupělý, lenivý, či tak nějak rozplizlý stav mysli, kdy se mysl zdá poměrně čistá a klidná, ale je to jen tím, že "je unavená" - má málo energie a tak se formace v ní hýbou pomalu + je těžké v tom bahně něco kloudně dělat. K odbourání těchto stavů lze doporučit pravidelný odpočinek (dostatek vydatného spánku, relaxace), pravidelný aerobní pohyb a vlastní práci s myslí. Mám s tím dlouhodobě problémy, proto o tom tak obšírně píšu. Postupně se to lepší. Dát si kafe před cvičením je taky docela fajn ale zas to u někoho/někdy může vést k přílišný excitaci mysli a pak je to jako snažit se pozorovat hvězdy při ohňostroji. A taky ne před spanim že ano:-), čímž navazuju na KUATA a jeho zmínku o době cvičení. Naprosto ale chápu, že vyčlenit si dobu na cvičení může být potíž.

Nemusí být k zahození ani závazek typu - těch 12 minut při cestě busem 125 se budu vždycky snažit co nejbděleji uvědomovat svoje pocity. Což zpravidla nenahradí cvičení v klidu, protože je to jako učit se žonglovat v prudkém větru=je to sranda;-)

KUATO - [27.12.07 16:08] •

Kedrigern: Locki popsal pozorovani myslenek paradne. Ja bych Ti zkusil nastinit totod jen z jine strany, kdyz uz cvicis to uvedomeni se jako Pozorovatel. Zkousej pozorovat prozitkove stavy. Agrese, hnev, zlost, jsou vyborne, protoze jsou vetsinou vyrazne a dobre viditelne a clovek tak jako tak ma nauceno je trochu kocirovat, tak se muzes snadneji upamatovat, ze to NEJSI ty. Pak ostatni jako radost, smutek, vzruseni... Prozitkove stavy jsou taky energeticke jevy jako jsou myslenky, jen v jine rovine. Nenechavej si cviceni moc navecer, protoze jak je clovek unaveny, stejne jsou vysledky bidne.

Kdyz uz -spocivas v sobe- vsimni si, ze jsou dva mody vnimani. Prvni je trochu podobny spanku, sladky, mdly, nic moc nevnimas, snadno se v nem usne. Druhy je lehky, clovek registruje vse z oblasti, na kterou se zameri, telo i mysl jsou uvolnene, ale pripravene reagovat, kdyz je potreba, v tele muzes zaregistrovat letme teteleni. Prvniho se vystrihej, protoze kdyby ses mu oddaval, udelal bys ze sebe postupne zivou mrtvolu. Co se pamatuju, tak se mi kdysi ten stav druhy darilo vynucovat zpocatku jen vuli na ukor toho prvniho a bylo to i unavne, ale jak si na to clovek zvykne /a odboura tamas z bytosti/ tak uz to jde samo.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [27.12.07 09:43] •

Mohlo by se zdat, ze jsem v primem rozporu se svym nevytvarenim a Strigoninym vytvorenim pozorovatele. Oboji ma ale v dusledku stejny efekt, protoze ono "vytvoreni" pozorovatele neni v dusledku zadne tvoreni, ale zas jen vyneseni bdeleho pozorujiciho sebe si vedomeho vedomi mimo pohlcujici beh myslenek a emoci. Odstoupeni. Lhostejne prihlizeni.

Sebe nevytvoris, sebe muzes maximalne osvobodit od toho nekonecneho retezu myslenek a emoci, o kterych si vetsina lidi mysli, ze jsou to oni a nic vic nejsou.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [27.12.07 09:34] •

KEDRIGERN - [26.12.07 22:31]: Zkus zacit tim, ze se maximalne uvolnis fyzicky. To je v BKOZ taky jen letmo zmineno, ale ma to pro tato cviceni zasadni vyznam. 10 minut pripavy - uvolni se fyzicky...nejprve vsechny svaly co ovladas vuli. V klidu a pomalu. Pak uvolni napeti z emoci, nech vsechno plavat. Klicem je lhostejnost. Neusni.

Po nejakych tech 10 minutach bys mel byt v pohode. Ted muzes pozorovat telo. Ty nejsi telo...jsi ten, kdo si ho uvedumuje a protoze jsi uvolneny a zadne napeti nezastinuje tvoje vedomi, nejsi jako obvykle s telem uplne ztotoznenej, ale pozorujes ho. Tohle neni prilis tezky.

Kdyz ses uvolnoval, mizelo i napeti emocniho chrakteru. Drobne stresy a dalsi pocity, se kterymi jsi byl propletenej tak, zes je prozival jako sebe sama se rozpustily uvolnenim a relaxaci. A tys zustal, prestoze emoce odplynuly, jsi tu porad. Ten, ktery proziva a uvedomuje si. Nez emocni zivot opet uplne pozre Tvoji pozornost a budes se zase prozivat ciste jako telo s jeho pocity, uzij si tu chvili odstupu. Nic nevytvarej, bud lhostejny a jen bdely. Lhostejny a bdely.

Kdyz tohle dokazes s telem a s pocity...coz je vesmes prace na par relaxacnich sezeni, protoze jsou to hmatatelnejsi veci, nez myslenky, tak v relaxovanem, lhostejnem a zaroven bdelem stavu celkem prirozene zustanes pozorovat i myslenky. Jsou jemne a proto lhostejne odtazeni od nich usnadni, kdyz ses zjemnil relaxaci.

A tak se myslenky stanou pozorovanymi objekty. Neukradnou si Te celyho, nepohlti Te, nezapomenes sebe v nich. A ty jsi ten, kdo si je uvedomuje a muze s nimi pracovat. Ze zacatku snaha o praci s myslenkami pri jejich pozorovani vede zase jen k tomu, ze Te celyho pohlti a zapomenes se. Ale po chvili, kdy Te myslenka prestane bavit se zase prirozene odpoutas, bude Ti lhostejna a vybledne a zmizi. A Ty zustanes. Sebe si vedomy a bdely clovek...pak se zase objevi zajimava myslenka nechas ji uzit si jeji minutu slavy ve Tve bdele pozornosti a ona postupne sama vybledne, zmizi a Ty zase zustanes...:o)

Cili hlavne nic nevytvarej! Tohle cviceni je o odpoutani od predstav a myslenek, cili jeho cil neni narozdil od mnoha dalsich cviceni snadneji dosazitelny tim, ze realizujes predstavu a inspiraci "jak to ma ve vysledku vypadat". Tady jde o osvobozeni sebe z pohlceni v nekonecnem behu emoci a myslenek...tak, abys byl schopen pak myslenky vnimat ciste a jasne jak jsou a ne z uhlu jinych myslenek, ktere te prave pohltily. Lhostejne, uvolnene a pritom bdele pozorovani je klic. Uvolni se, zkousej to a za nejakej cas to mas.

STRIGONA - [26.12.07 22:43] •

KEDRIGERN: Kdyz mas myslenku (myslis na neco), zkus si predstavit, ze se kus Tebe "oddelil", sedl si kousek od Tebe a ted pozoruje Tve myslenky ve Tve hlave, ktera prave mysli... Muzes casem zkusit pozorovat, jak na prichazejici myslenky reagujes a co dalsiho spousteji. Vytvor si takoveho "pozorovatele" mimo sebe v sobe.

KEDRIGERN - [26.12.07 22:31] •

Díky za odpověď.
Z odpovědi soudím, že to, co jsem napsal o tom, jak vypadé mé pozorování myšlenek znamená, že takhle pozorování myšlenek vypadat nemá. Jak má ale vypadat pak? Problém je v tom, že nejsem schopen si vytvořit žádnou představu, co znamená pozorování myšlenek. Jsem schopen pochopit co znamená soustředit se na 1 myšlenku, co znamená nemyslet na nic, ale pozorování myšlenky? Popis výsledku je to sice přesný, ale buď mám myšlenku (myslím na něco) nebo nenám, ale kdy ji jen pozoruji? Toto mi stále uniká. Jak potom dosáhnout výsledku, když nevím co hledat?

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [26.12.07 21:54] •

K osobnosti: Koncentruj se na pozitiva, ne na nedostatky. Bohuzel pasaz v BKOZ o rozboru povahy je ponekud nestastne napsana tak, ze clovek ma tendenci se babrat v "celych stovkach jemnych odstinu" svych negaci. Kam jde pozornost jde i sila...je jasny, co to znamena. Rovnovahu udelas vybudovanim pozitivnich aspektu toho, co Ti chybi. Jiste, askeze je taky uzitecna ve vybranych pripadech, ale magie je aktivni. Cili z vlastni zkusenosti rikam - buduj. Tim preneses teziste a zaroven se "zvetsis". Umenseni magovi s ambici pusobit na sebe a svet prilis nepomaha.

U mentalniho putovani si klidne preskoc, ale budes mit probemy, pokud mas problem rozlisit toho, ktery putuje od toho kde a v cem putuje. Narazim na to, co Ti vysvetlil SNOP ohledne pozorovani myslenek. Pro mentalni putovani budes muset nejdriv dobre odlisit sebe a pak zase velmi sikovne prozit ono putovani a odlisit inspiraci od retezu vlastnich asociativnich fantazii, ktere ma kazdy stripek inspirace(rozumnej spravneho videni) tendenci rozjizdet. Je to jemna prace.

SNOP - [26.12.07 18:42] •

KEDRIGERN - [26.12.07 01:16]: Otazka je, jestli to pomuze, nicmene: Kdyz klades otazku "jak poznam, ze myslenku pozoruji, ale nejsem ji pohlcen", v zasade se dotykas toho, o cem to cviceni je. Cilem tohoto cviceni je uvedomit si, ze nejsi totozny se svymi myslenkami. Byt schopen tedy jasne rozlisit mezi sebou a svou myslenkou. Nebo, jak rikas, byt schopen rozlisit mezi tim, kdy svou myslenku pozorujes a kdy jsi ji pohlcen. Prakticteji - prave toto rozliseni bych si vzal za cil zkoumani. Jak to poznam? Na to, aby to bylo neco jineho, musim preci byt odlisny od sve myslenky - jinak by to presi spadlo v jedno. Kdo muzu byt, aby mezi tim byl rozdil? Je neco takoveho, kdyz provadim toto cviceni? Chvilkove? Jde to povzbudit, nejak se na to zamerit? Tohle bych zkousel.

A celkove: Magie nefunguje. Inspirace nefunguje. Intuice nefunguje. Indukce nefunguje. Clovek nefunguje. Kdyz ocekavas funkci, budes zklaman. Ocekavej zmenu sveta a sebe v nem. Na funkci kasli.