Zariatnatmikova knihovna

Dotazy

Položky 204-213 z 4310 nalezených.

ILARIA - [15.05.19 13:50]: Dekuji za odpoved. Krasne jste to vystihla, pan Drabek mel tak silnou vuli a odhodlani, F. Bardona po ruce, cile presto nedosahl. Kdyz jsem to docetla, bylo mi ho az lito, tolik tomu obetoval. Pan Drabek je perfektnim dukazem toho, co pise Locki, ze samotna vule je k nicemu. A take toho, ze ten, kdo si mysli, ze uz nalezl, nikdy nenalezne. Pan Drabek byl tak presvedcen o funkcnosti jeho pristupu, ze si ani nevsiml, ze nefunguje.

Co se tyce vrozenych vloh, take bych rekla, ze na nich az tolik nezalezi. To, na cem zalezi, je vedet, jak na to. Napriklad, pan Drabek se snazil nicit vznikle nezadouci myslenky. Jenomze to je hloupost, do ktere clovek muze vlozit treba tolik vule, kolik je na celem svete, a fungovat to nikdy nebude. Lidska mysl se neda takto omezit, nelze znicit nehodici se. Co udelat lze, je uvedomit si, jak dochazi k tvorbe myslenek, a tim take pocitu, proti kterym pan Drabek tez bojoval. Myslenky vznikaji pouze tehdy, pokud se s necim identifikujeme. A jsou tim silnejsi a castejsi, cim vice se sebeidentifikujeme. Pokud se s nicim neidentifikujeme, zadna myslenka nevznikne. Nakonec pak, pokud se s nicim neidentifikujeme, nejedname nevedome podle svych povahovych vlastnosti, ale vedome se rozhodujeme, jaci budeme - jake povahove vlastnosti budeme mit. A to je prave to. Osobne se na to divam tak, ze pan Drabek byl prilis zaujaty tim, jakou ma osobnost, nez aby se podival, ze on neni jeho osobnost.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [15.05.19 17:17] •

Ona právě ta tolik akcentovaná vůle nestačí. Člověk pro rovnováhu musí nejprve najít svůj střed. "Pevný bod" uvnitř. Probudit se. K tomu by měla vést cvičení prvních stupňů. Především spočívání v "prázdnotě" mysli. Pak vůli začne řídit přirozená a moudrá intuice. Navíc se ukáže, kdo jsem a správný vztah k tomu s čím pracujeme jako se sebou.

ILARIA - [15.05.19 13:50] •

AFAR - [15.05.19 13:18]: Pro mě byla tato kniha poněkud zklamáním. Plyne z ní (ale klidně mě opravte), že pan Drábek svého cíle, tj. naprosté živlové rovnováhy do konce svého života nedosáhl. Když člověk čte Bránu, snadno získá dojem "jo, to půjde/to dám" nebo alespoň "ta možnost tady reálně je." Jinak řečeno, na Bráně je mj. přitažlivé to, že vzbuzuje určitou naději: nezáleží tolik jaké má člověk vrozené vlohy, progres si lze odpracovat vlastní pílí. Ovšem Deník tuto naději poněkud podkopává. Pan Drábek měl bezpochyby velmi silnou vůli, mohl se poradit přímo s Františkem Bardonem, ale svého cíle přesto nedosáhl...

AFAR - [15.05.19 13:18] •

Cetl jste nekdo Drabkuv Magicky denik? Zajimalo by me, jak se divate na praxi pana Drabka, na zpusob, jakym praktikoval, a take na to, co praktikoval. Inspirovala vas jeho praxe? Anebo naopak vite, ze touto cestou by jste nikdy nesli?

AREX - [28.03.19 14:26] •

Raw: Pokud vím, žádný web Horev-klubu není. Vznikl, aby byly veřejnosti k dispozici přednášky pro Horev-klub, ale ty jsou už dnes otištěny v knize Pierra de Lasenic: Přednášky pro Universalii a Horev-klub. Vodnář, Praha 2014.
Odkaz zde:
https://www.kosmas.cz/knihy/194698/prednasky-pro-universalii-a-horev-klub/

RAW - [27.03.19 16:00] •

Neznáte současný web bývalého www.horev.cz ? Děkuji RAW

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [26.03.19 11:05] •

CHALWAT - [04.03.19 12:43]: Díky.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [26.03.19 11:05] •

AFAR, JAB: Váš hovor mě vede trochu víc napsat o prázdnotě. Tímhle příspěvkem se k tomu chci uvázat a snad se ještě dnes objeví v Diskusi první pojednání. Když to čtu, je to dobré, ale chce to ještě další podstatný krok. Spojení. Zvědomění. Prázdnota je nešťastné pojmenování pro živou všemohoucí otevřenost a znova cítím stín, který právě pojem prázdnota na To vrhá. Spojení, pravá realizace jógy je jen v první fázi cestou ke zkušenosti "prázdnoty", nevyzpytatelného, které zrcadlí. Když už člověk procitnul, pak jeho jógou, spojením je uvolnění, rozprostření a odevzdání se do této podstaty. Pak zmizí rozdíl mezi poustevníkem a ne-poustevníkem, oba jsou vědomě spojeni s Bohem a z konání se stává ne-konání.

JAB - [23.03.19 08:38] •

AFAR - [22.03.19 21:36]: Díky za vysvětlení. Výraz "poustevník" jsem chápal jinak, ale takto podáno s Tebou zcela souhlasím.

AFAR - [22.03.19 21:36] •

JAB - [18.03.19 11:59]: Ani ja si nemyslim, ze by se poustevnictvi vyznacovalo naprostou necinnosti. Urcite je treba nekdy nasekat drevo, prilozit do kamen, anebo alespon privolat krkavce s obedem. A vedle psani, prekladani a komentovani knih jsou to take velmi smysluplne cinnosti, tedy pokud se zrovna poustevnik nerozhodl umrit hladem ci zimou...

Probudi se a je sam, pred nim je jen nekonecna prazdnota toho dne. On to jeste nevi, ale dnes prelozi celou jednu kapitolu, i kdyz po prekladu te knihy vlastne vubec nikdo netouzi. Nema zadne plany, nic, proc ted vstat z postele. Presto vstane. Cely den pred nim a cely den prazdny. Zprvu neprijemna prazdnota se naplnila nekonecnymi moznostmi co delat, ale on o zadnou z nich nestoji. Dneska ne.

Chce jen tise sedet a byt sam se sebou a v tom byti nebyt. Vzdat se toho vseho, co ho obklopuje a cim je. Proste si jen sednout a chvilku tise nebyt nikym jako by si snad na chvilku potreboval odpocinout sam od sebe.

A tak tam sedi a diva se do nekonecne prazdnoty sveta.

Po nejake dobe se z te nekonecne prazdnoty ozve hlas a rika: "Mam hlad! Dej mi jist!" A tak vstane, uvari a ji.
Pak se ozve: "Je mi zima. Chci se zahrat!" Naseka drevo a zatopi.
No a po chvili se opet ozve hlas. Tentokrat rekne: "Nebud takove prase! Jdi se umyt!" Zastydi se, poslechne a umyje se. Takhle tam sedi a obcas vstane nez se ten den ozve hlas naposledy. Tentokrat pozaduje naplneni sveho zivota. Poustevnik naposledy poslechne, vstane a jde prelozit to, co nikdy nikdo nebude cist.

Jabe, jis, kdyz mas hlad, anebo jis, kdyz je cas na obed? Probouzis se, kdyz tve telo chce, anebo kdyz ti rinci budik? A probouzis se s tim, ze musis do prace, anebo s tim, ze netusis, co ti den prinese?

Clovek ji, kdyz prijde cas obeda. Ale co vic, clovek vi, ze az bude cas obeda, bude se obedvat! A to je to, co jsem myslela tou blizkou a smysluplnou budoucnosti. Clovek, ktery ji, kdyz ma hlad, zadnou takovouto budoucnost nema.

Takovyto pristup k zivotu vede k prazdnote duse, na ktere se pak zrcadli prazdnota mysli.