Zariatnatmikova knihovna

Diskuse

Položky 593-602 z 36881 nalezených.

SNOP: Mno, já byl rozhodnutý nejmenovat, abych nespustil nějaký flejm, ale - tak třeba moje oblíbená je "Princ a Večernice" - tam mi to připadá jako vyloženě znázornění mystické cesty. Nebo pohádky Karla Zemana. Ale i taková Baba Jaga v Mrazíkovi má svůj tajemný lesní svět. Má chaloupku, má létající hrnec, má koště :) - nebo jak oživí ty pařezy, třeba. Je neobyčejná. Má charakter. Zatímco u Anděla Páně nic takového necítím. Možná je to tím, že nejsem dítě, nevím.

SNOP - [30.12.17 09:48] •

LENOCHWARE - [28.12.17 21:27]: Hlavne teda ja si rikam, jake to starsi pohadky mas na mysli. Nejake to presahujici tajemno se mi vybavuje tak maximalne u vsudezdejsi babicky z Byl jednou jeden kral.
Jestli ono to totiz neni tim mediem - ze film toho ukazuje az moc, zatimco kniha umoznuje zamlky a volne pole pusobnosti pro obrazivou mohutnost duse?

XERAPH - [30.12.17 09:08] •

Taky mám k těm postavám jeden postřeh. Jako kdyby si lidstvo začalo uvědomovat, že každá bytost má svobodu volby a určitá míra takových voleb může mít vliv podstatu oné bytosti. Jako příklad můžu uvést Anděla Páně (i 2), konkrétně postavu anděla Petronela, který si například vykoledoval dočasný pád na zem nebo se rozhodl "proklít Uriáše do posledního chlupu". To všechno ze své volby, přestože je ze své podstaty andělem světla (a pád do pekla mu v 1. díle hrozil). S těmito motivy se setkáváme i ve fantasy literatuře (např. Silmarillion) nebo hrách (příkladem může být změna frakce a vlastností v Heroes of Might and Magic 6 nebo Warcraft 3). Zároveň se domnívám, že takovým bytostem a postavám budeme nějakým způsobem podobni vždy.

Takže za sebe bych řekl, že tuto změnu spíš vítám. Jsme mnohem blíže tomu, co jsme kdysi považovali za tajemné, jsme tomu otevřenější.

LENOCHWARE - [29.12.17 23:26] •

Ale zase blbosti vznikaly vždycky, možná je to spíš můj dojem - koukat se do světa je jako koukat do rorchachovy skvrny - je tam všechno a člověk si projektuje hlavně sebe.

LENOCHWARE - [29.12.17 23:22] •

Locki: No, moc se mi nezdá, že by za tím byla obava, že by hrdina byl kontroverzní. Ale možná opravdu doba diktuje, nebo spíš se zrcadlí i v pohádkách. Žijeme si v blahobytu (až na nějaké eventuální osobní problémy), spíš než opravdové je všechno virtuální a jen se bavíme. Tak potom jsou takoví i hrdinové pohádek.
Tys to posunul trochu jinam, původně jsem tepal ztrátu "pohádkovosti" pohádek, kde "nadpřirozené" bytosti vlastně vůbec nejsou nadpřirozené. Mám pocit, že když se dítě dřív setkalo třeba s čertem nebo vílou, tak ji vnímalo jako tajemnou bytost, nadanou neznámou mocí. A čerti a víly z moderních pohádek podle mě fakt takto působit nemůžou.
Ale vlastně máš pravdu: když si vybavím poslední hity, kdyby se zaměnil čert s andělem, princ s princeznou, nebo zloduch s dobrodějem, tak by se možná skoro nic nestalo.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [29.12.17 14:12] •

LENOCHWARE - [28.12.17 21:27]: To je dobrý postřeh. Když už si jen tak volně pustím myšlenky, tak dnes se asi nic jiného čekat nedá. "Doba" diktuje, že jakýkoliv jednoznačnější charakter je kontroverzní a vždy se najde banda citlivých a uvědomělých lidiček, které bude nějak urážet, nebo zneklidňovat. Především pak jakýkoliv tradiční charakter je na banlistu, pohádky nevyjímaje. Vše má být unisexové, ani takové, ani makové, což se dohání tím, že jsou postavy i v pohádkách jaksi nijaké. Když už se nadechují nějakými být, scénárista uvědoměle jdoucí době na ruku vrazí postavě repliku, spíš tři, které její charakter učiní všelijakým, všemstravitelným. Je to zábavné, ale poučení pohádek tradičních to i díky tomu nemůže nést.

Docela známe negativa vlády ostrých charakterů a jejich tendence ke zvůli. Tahle všepožírající unifikující bažina je záludná a její zvůle alespoň pro mě odpornější.

NATASHA - [28.12.17 19:13]: Ano, díky, zůstanu velmi zvědavý a zvídavý. ;-)

LENOCHWARE - [28.12.17 21:27] •

Tak jsem se v tomto význačném období věnoval místo něčemu pořádnému studiu televizních pohádek a nemůžu se zbavit dojmu, že jim chybí cosi, co ve starších pohádkách bylo. Třeba takové nadpřirozené postavy - anděl, čert nebo dokonce bůh jsou obvykle jen šaškující komické figurky, které se nijak neliší od obyčejných lidí a ti se k nim taky tak chovají. Chápu, že pohádka není žádné dílo pro náročného diváka, ale přece jen se divím, že dnešní lidé nemají aspoň potřebu nějakého tajemství, objevování jiných světů a bytostí... což v mnoha starých pohádkách podle mě je, aniž by jim to ubíralo na zábavnosti a přístupnosti pro děti.
A to ani nemluvím o nějakém morálním poselství, jako třeba, že hrdina musí projít cestou a proměnou a překonat překážky, aby dosáhl cíle, mít dobré srdce a tak dále. To co jsem viděl, byla jen mělká zábava, kde podobné kategorie vůbec nejsou - všichni se chovají stejně rozplizle.

Že bychom žili v době, která je význačná tím, že se všechno přesahující, nepovrchní tak skoro ztratilo a zbyl jen entertainment? No, hádám, že ze mě mluví zapšklost - čím je někdo starší, tím víc mu připadá, že všechno jde do prdele, to je známo. A asi to sem ani nepatří - pardon.

NATASHA - [28.12.17 19:13] •

Budu předpokládat, že v duchu předchozího nyní všichni třímáte své osobní zdroje ohně nad hlavou, což je ideální situace, ve které lze lidem přát cokoliv, neboť oni si stejně dál jedou to svoje :)

Nuže, mé přání je toto: nechť ani v roce příštím nás zvědavost neopouští, přátelé. Tak.

SNOP - [24.12.17 01:28] •

https://www.youtube.com/watch?v=veSMbnbdNro&feature=youtu.be

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [21.12.17 21:13] •

Vážení přátelé Grimoáru,

dovolte mi popřát Vám v dnešním prvním dni nového slunečního roku vše dobré. Hodně zdraví, radosti, lásky a pokoje.

L.