Zariatnatmikova knihovna

Diskuse

Položky 603-612 z 36881 nalezených.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [21.12.17 21:11] •

CHALWAT - [20.12.17 19:52]: To zní dobře i poněkud smutně zároveň. Nakonec ale to, jak své poznání žijeme uvnitř, jak jsme v něm v srdci usazeni, formuje svět kolem nejpodstatněji. Ne sice nejrychleji, ale tyto otisky nemizí nikdy pro ty, kteří je umí číst. Pro ty, kteří jsou blízko nastavením duše, nebo jsou vnímaví k podstatnému. Pravdu nemám, nelze ji mít. Je to právě jedna z těch božích tváří, které nelze ufixovat, zadržet, spoutat jakkoliv. Pravda je mezi námi, když ji v rozhovorech cítíme jako střed společného, který respektujeme a vzájemnými reakcemi na nutně vždy odstředěné argumenty k pravdě poukazujeme. Někdy snad jen nabídkou jiného vidění.

CHALWAT - [20.12.17 19:52] •

LOCKI - [12.12.17 08:42]: já jsem ve stavu, kdy nemám sílu odporovat a v podstatě ani potvrzovat. Takže nejvýstižněji bych řekl asi, že máš snad pravdu a já to pouze jinak prožívám.. své poznání už jen žiju. I za cenu opuštění alchymických zálib jako Basile do prostoty chalwata dar anjuman, osamělého v davu.

CHALWAT - [20.12.17 18:54] •

SISACHOCHUš - [13.12.17 16:29]: vůbec nic se nestalo, protože zpravidla jen bez přihlášení nahlížím a, poučen prací, ctím heslo "mlčeti zlato".. ostatně často melu jen málo srozumitelné kraviny :-)

SISACHOCHUš - [13.12.17 16:29] •

CHALWAT - [11.12.17 20:23]: Uvědomuji si, že jsem se "naboural " do rozpravy o něčem jiném, snad jsem tím nic nezkazil :-) !

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [12.12.17 08:42] •

CHALWAT - [08.12.17 19:28]: Ještě stručně a asociativně k Tvé připomínce. Její směr chápu a pokud člověk u svých slabůstek začne operovat s démony, je vždycky dobré zbystřit. ;-)

Personifikace toho, čemu říkáš "prosťounké lidské poklesky" je nástroj vhodnějšího uchopení. Prastarý a stejně tak moderní (dnešní psychoterapie, např. v léčbě závislostí). Když se totiž podíváme na uchopení "prosťounký lidský poklesek", zjistíme, že není více vypovídající o povaze věci a zároveň nám ani víc nepomůže s problémem pracovat. Resp. někdy ano, mnohokrát ne. U sebe snad vícekrát ano, venku už ne. On se totiž i zvyk, povahový sklon, společenská nálada atd. chovají od určité chvíle a síly spíše jako živé autonomní entity s typickou chutí se šířit a potvrzovat. Personifikace (démon, larva apod. magická uchopení) tak umožňuje lépe je vymezit, vytáhnout na světlo vědomí a v neposlední řadě nepodcenit jejich míru přizpůsobivosti a (klidně to tak nazvu) inteligence. A právě tento prvek se snadno přehlédne, pokud uchopujeme stejný objekt neosobně, třeba jako slabůstku.

S vědomím, že tato odpověď vyžaduje značnou míru ochoty vyjít do magického diskurzu i velkou míru domyšlení, páčto je jen naťuknutím, dovoluji si ji nabídnout jako doplnění svého příspěvku, na který jsi reagoval.

CHALWAT - [11.12.17 20:23]: Začněme odzadu - překročení onoho prvoplánového antropocentrismu je ve skutečném poznání člověka. Což po poctivém zvážení zahrnuje velmi podstatně poznání toho nejbližšího člověka, tedy sebe.

A to méně ve smyslu rozboru našeho tělesně-duševního, konkrétního bytí, ale spíše zaměřením na to, co jsme. Vím, zní to podivně, ale je to prosté "zaměření pozornosti" na to, co jinak považujeme za natolik samozřejmé, že tomu pozornost nevěnujeme. Co je ono "já", bytostnost nás samých, kterou bereme za samozřejmou. Pokud na sebe v tomto smyslu poctivě zaměříme, nakonec je tam jen otevřené neznámo. Pokud se nezastavíme v představách vytvořených nejen námi kolem, samozřejmě. Ovšem představy sebe sama jsou...představy sebe sama. A teď Ti mnohem víc, než konkrétní chlápek píše ten neuchopitelný střed jeho bytí, který je vlastní každému, ze kterého vycházíme a ve kterém se potkáváme. Osvobozující je, že postrádá motivace slupek a sebepředstav kohokoliv kamkoliv formovat. Jen vyzývá k překročení antropocentrismu lidských obalů prostým spočinutím. Ne hledáním čehosi, ale zastavením se u sebe, přirozeným spočinutím.

Jakožto představitel "východní nauky" tedy vzkazuji, že nejde o přitakání její vnější podobě, kulturním a dobovým poměrům, ale předáváme si už více než 2500 let tuto zkušenost přirozeného spočinutí (ano, už tato slova jsou zátěž představ, proto si ji předáváme osobně). Není zatížena kulturně, dobově, vlastně nijak. Každý spočívá ve "svém vlastním" a tím se "paradoxně" vysvobozujeme i z antropocentrismu.

Toto spočinutí, doprovázené především zpočátku blaženými pocity mohou právě i ty doprovázející pocity zase rozrušit. Jedná se o upokojení (vynechat zde "s" z uspokojení je velmi trefné) jiného druhu, než které nastává po naplnění nějaké touhy směrem k vnějšímu objektu. Ať už je objektem touhy/seberealizace cokoliv. Většina lidí potřebuje ovšem nejprve nashromáždit pro ně dostačující počet zkušeností z vln dočasného uspokojení a pak znova dalšího hladu po něm, aby lépe zaznamenali kontrast vůči onomu samozřejmému a samým sebou spokojeného stavu. Není to žádné statické finále, ale vlastně spojení a bytí s živým, v živém. Víc probuzení a sebeupamatování, než cokoliv jiného. Jistě, čím víc slov, tím víc i možností míjení, takže tady bych to utnul s laskavým apelem na čtenáře, aby z toho pro sebe vytěžil to nejlepší.

CHALWAT - [11.12.17 20:23] •

SISACHOCHUš - [11.12.17 19:37]: ještě bych to rozdrobil víc.. společenská povinnost či klišé očekávání prostředí, lepší je pak ta víra jako životní styl a nejlepší je to, co je poháněno tou niternou touhou. Opět proměnlivé v čase a prostoru.. ovšem soudím, že obeznámený člověk stejně je za konkrétními náboženskými systémy. A to v poklidu, bez přitakávání konkrétním východním naukám, pro mne osobně vyvrací i to "po někom". Žádné konkrétno, žádné personifikace.
Ta úvodní otázka je rozhodnutelná skoro stejně dobře, jako podobná "má člověk svobodnou vůli a nebo konkrétní svobodné rozhodnutí je napsáno v knize osudu a svoboda je tedy iluzí"? Nikde nevidím úhelný kámen pro zhodnocení jednoho uspokojení proti druhému. Obecně věřím spíš individuálním hodnotám než univerzálním.. proč by například úspěšně vypučený prvok měl cítit menší uspokojení než rozmnožený člověk?
Děkuji za trpělivost.. při mé nechuti k antropocentrismu, disputacím a racionálním analýzám jsem zde po těch létech přínosným asi tak na úrovni švába. A nesnažím se. :-)

SISACHOCHUš - [11.12.17 19:37] •

CHALWAT - [11.12.17 17:37]: Myslíš, že jde vždy o ten stejný dobrý pocit, nebo je odlišený druhem lačnosti, nebo touhy, nacházející v něm svou saturaci? :-) Pokud bych cosi "duchovního" přirovnal k hmotnému konzumu, tak snad nějaký módní esoterizmus. Běžný věřící pojímá svou víru spíše jako životní styl, než naplnění touhy.
Hlavní rozdíl mezi touhou po hmotných statcích a touhou duchovní je v tom, že v druhém případě toužím po někom a ne po něčem.

CHALWAT - [11.12.17 17:37] •

SISACHOCHUš - [09.12.17 22:47]: já nechci nic rozporovat, protože jsem psal o něčem jiném a ani jsem neměl v úmyslu klást nějaké eventuální rovnítko.
Ale oddělme si touhu pohlížet za oponu, jež je vlastní nám, od běžnějšího pocitu vhodnosti podílu na exoterních divadlech náboženských a posléze od hmotných tužeb většiny populace běžného současného člověka. Různá doba toto míchá v různém poměru a já tvrdím jen to, že co člověk a doba, to jiný mix složek. V žádném případě bych to nedělil na nějaké potřeby z nevědomosti přízemní a osvícencovy vznešenější.. vůbec se nevyjadřuji k hloubce či plytkosti. Jen říkám, že jiná doba přináší jinou směs kvalit těch potřeb. Duchovní život prostě uspokojuje potřeby jednoho úplně stejně, jako požitky konzumu potřeby člověka druhého. Víc neříkám, protože ten člověk s jednodušším založením si možná ani vyšších sfér potřeb není vědom. Ale uspokojeni jsou oba a jen s vyšší úrovně duchovní je patrno, o jak nesrovnatelné věci běží.
Tím stejným mechanizmem a "žádnou vědou" jsem ne moc obratně víceméně popsal posloupnost niterná tužba - projevená žádostivost - její uspokojení. Samozřejmě, že zájem o věnec buřtů na jemnější úrovni vypadá a realizuje se odlišně od touhy nějakého splynutí duchovního atd. Ovšem ukojené libido, vyplavené endorfiny a duchovní prožitek mají společný výsledek, dobrý pocit a ten je jedinou možnou bází toho, co jsem srovnal vedle sebe.
Mno, nemám pocit, že jsem to vyjasnil.. :-)

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [10.12.17 07:43] •

SISACHOCHUš - [09.12.17 22:47]: Velmi dobře napsáno.

Víc zítra.

SISACHOCHUš - [09.12.17 22:47] •

CHALWAT - [08.12.17 19:22]: Nemohu souhlasit s přirovnáním "konzumní lačnosti" k duchovní touze. Navíc duchovní saturace není v církevním snažení. Totiž pokud se člověk opravdu snaží a v setrvávání v bezpečné náruči církve odpověď na svou duchovní touhu nenachází, tak se teprve dostává na cestu k duchovnímu naplnění, opravdové saturaci, která nesnese přirovnání k naplnění nějaké konzumní lačnosti, která je vždy ukojena jen na malou chvíli, než se projeví lačnost po jiném druhu konzumu. Oproti tomu opravdová duchovní saturace přináší konečné vyřešení otázky smyslu bytí a pomíjivosti a přináší nadhled nad všemi druhy lačností a tužeb.
Epocha (ta nynější) tu hraje roli hlavně v tom smyslu, že nastoupení duchovní cesty značně komplikuje, což samo vylučuje srovnání s konzumem, který jako slaďounký cukřík slouží mnohým k úniku před bolestivou realitou. Duchovní saturace není únikem z reality, (i když se to může zdát) ale hlubokým pochopením reality, samotné její podstaty a nepřichází se k němu z nudy ani touhy po zážitku.