Zariatnatmikova knihovna

Diskuse

Položky 850-859 z 36881 nalezených.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [12.06.16 08:48] •

Je to vyborne vystizeno v te ukazce. A znovu poukazuje, co uz zde v diskusi vicekrat padlo. Probuzeni neni konec cesty, ale zacatek. Je treba ale projit promenou, aby mohl clovek nasledovat prirozenost. Aby mel v srdci spojeni a vedení. Aby prozil, ze prave tam maji posvatne texty a nabozenstvi svuj puvod. Je osvezujici jako cisty pramen soulad tohoto pritakani srdce Bohu. A dosahuje se proste otevrenim a odevzdanim vseho sveho. Vychazime z nej a vracime se k nemu, cimz polepsujeme sebe i svet. Zvenku jsme uplne normalni. :-)

LENOCHWARE - [11.06.16 13:03] •

SNOP: Diky, tohle neznam. Pripomelo mi to bratry Karamazovy, jak tam starec posila Aljosu z klastera: "tve misto je ve svete, zatim ne zde".
A vlastne i ten Nietzschuv Zarathustra sestoupil z hor k lidem s tim svym orlem a hadem, rka: "O, Slunce! Jake by bylo stesti tve, kdybys jen sobe svitilo!" :)

SNOP - [11.06.16 12:40] •

Sorry za preklepy.

SNOP - [11.06.16 12:39] •

LENOCHWARE - [11.06.16 12:00]: Pokud muzu za sebe - nemas o to usilovat "cely zivot", mas to co nejrychleji zvladnout, prozit si to, pochopit, proc byl stvoren svet, pritakat tomu a nadale s timto vedomim tomu stvoreni napomahat.
Coz hodne zjednodusene znamena delat vicemene uplne normalni veci, ale dobre.
Coz bohuzel neni ani zdaleka tak snadne, jak se to rekne, protoze clovek se snadno ztraci, a tak musi celou tuhle srandu iterovat, nez se mu zazere pod kuzi. Protoze aspon napoprve to vypada, ze clovek proste vi, co a jak, takze odted bude uplne v pohode, a vubec mu nedojde, ze to, ze vi, co a jak, neznamena, ze se zmenil jinde nez v tom, ze ho pak bude trapit to, co zase nezvladl udelat - tedy trapit, dokud se zase neztrati, pak uz ho to zase trapit nebude.
Asi proto vsichni ti stari mnisi postupuji opacne - nejprve meni sebe, odrezavaji touhy, chteni, svet, a pak teprve jdou nahoru - protoze pak, kdyz jdou zpet, moc neni, kde by se ztratili.
Druha vec je, ze kazdy nemuze byt mnich, to by byl skaredy svet, navic pomerne rychle s lidmi jako vymrelym druhem ;-)

Dovolim si ocitovat z jedne knihy, kterou sem snad jednou prepisu celou do knihovny:

"Poslouchej dobře, příteli co ti teď řeknu. Návrat do života a mezi lidi je tvou povinností. Velmi mnoho jsme už spolu prohovořili. Možná, že jsem ti prozradil i více než bylo třeba. Ty jsi nyní povinen dál růst a pokračovat v cestě za poznáním. Zůstaneš-li prostý, jak jsem tě učil, najdeš všechny pravdu sám sebou jako květina světlo. V této chvíli pociťuješ pravdu mých slov v celé hloubce a prožíváš přítomný okamžik jako nejušlechtilejší v celém dosavadním životě. Ale nemáš doposud takovou síu, aby ses udržel v takové výši poznání. Budeš klesat a pocit v duši se prolne znovu do pouchých slov a teorie. Až po čase, zase zvolna, krok za krokem, se znovu propracuješ tak daleko, že se ti vrátí ryzí cítění, a jednou bude už trvalé. Dokážeš-li to, budeš mít právo sem znovu přijít a pak bude také dobře, když se rozhodneš tu trvale zůstat; ale v té době mne tu už nenajdeš.
Tvůj růst se může odehrát jen uprostřed žití a ne v samotě. Zatím nejsi ještě dost vyzrálý, aby ses dokázal povznést nad pozemský život. Teď jsi byl v čistém prostředí, brzy však dojde k obratu. Lidí se nesmíš stranit. Jsou ti rovni, i když nemají schopnost vnímat v takové čistotě jako ty. Můžeš se s nimi přátelsky stýkat jako jejich druh, ale nedovol pohled do vlastního nitra těm, kdož jsou příliš zpozdilí. Přineslo by ti to nesnáze a hořkost, ani ne tak ze zlé vůle lidí jako z jejich nedokonalého přesvědčení. Uvědomují si vlastni ubohost, to, že jim chybí cit a poznání, i vlastní vzdálenost od všech posvátných impulzů, ktere tobě už utvářejí život, a to je činí zlými. Lidé vidí, že mamon a prchavé požitky jim způsobují četná zklamání a málo spokojenosti, vědí, že by měli usilovat o něco jiného, netuší však, co by to mělo být a nebo jim k tou chybí vůle. Jejich neznalost je přitom vede stále více k nízkým hodnotám života a sím více plýtvají svými silami k dosažení věcí a cílů, které jim nejsou k prospěchu. Jejich pachtění po jmění a slasti samo nelze označovat za zkažené, ale je následkem podnětu, který člověka neustále navádí k dosažení hodnot vyšších a lepších. Od tebe to vyžaduje jistotu v poznání a pevnou vůli, že překonáš všechny překážky. Takovou jistotu dosáhneš po řadě trpkých zápasů. Ale ze strastí vyroste tvá síla a cestou zkoušek dojdeš klidu.
Hlavně měj na paměti, že Tao je v tobě a všude kolem tebe; Tao tě nikdy neopustí a ochraňuje tě. Pečuje o tebe s láskou, která je nekonečná...
Vše je posvěceno prapodstatou z Taa, která je přítomna ve všem."

LENOCHWARE - [11.06.16 12:00] •

Locki tu nekde nize obracel pozornost od "prakticke" magie k duchovnimu poznavani a me k tomu napadla otazka jak to vlastne jde dohromady s praktickym zitim a konanim?
Mam cely zivot usilovat o prozitek nejakeho sjednoceni s bohem, "odtazeni od jevu, myslenek, sebe", "prozitku prazdnoty" a az toho dosahnu, tak nic jineho nez prozivat prazdnotu nedelat, protoze to je to nejvyssi a vsechno ostatni je nepodstatne? Je spravne sedet nekde v koute a furt prozivat prazdnotu a neni to blbe vlastne? A nebo i z nejakeho absolutniho pohledu je spravne vyvijet i nejakou jinou cinnost - a co a proc vlastne?
Vim treba ze taoiste maji nejakou filosofii wu-wej a kategorii ctnosti (Te)...

Take bych rekl, ze po uplynuti obdobi mladi ma vetsina lidi prirozenou potrebu nejake tvurci nebo jinak prospesne cinnosti, nejak "vydat plody" a samotne poznavani nebo nakrasne i nejake ciste osobni dosazeni nestaci. Nebo se mylim?

SNOP - [11.06.16 10:44] •

LOCKI - [06.06.16 22:06]: Krestansky pohled je, ze v padu je cosi temneho. Novoplatonsky pohled je spis takovy, ze na padu nic temneho neni, je potreba tvorit a kazdy zivot je tvorba. Temne to zacne byt, kdyz se to tvoreni nedari, protoze.... svobodna vule. Neni dobrych a spatnych roli, jsou jen dobri a spatni herci. A i tak je to krasne, jen komparativne by to mohlo byt lepsi, a ta komparace v nas vytvari ten dojem zla. Ale je to vskutku zlo, kdyz komparujeme sami sebe s tim, jak bychom mohli/meli byt, a neudelame nic pro to, abychom takovi byli. Protoze v tom jsme uplne svobodni, protoze to je o pristupu, ne o vnejsich vecech.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [10.06.16 23:10] •

Pan Spira je v tom videu didakticky velmi elegantni. Dodnes jsem o nem nevedel. Takze jeste jednou moc diky za odkaz.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [10.06.16 22:16] •

EGO-N - [10.06.16 18:28]: Diky za odkaz. Skouknu to za chvili cele. Cas opoustim prave ted, v pritomnem okamziku. :-) Ale v tom na co narazis neslo o cas. Jde mi o to rict, ze do jednoty se nevraci redukci, ale obsažením. Ne umensenim, ale naplnenim.

S tou intimitou je to osemetna pravda. Lide maji vesmes te sve intimity tolik, ze nevi, jak z ni ven. :-) Ale jasne, chapu, jak to myslis a tak souhlas.

Smi se prozrazovat metoda prace, horsi uz je to s konkretnimi vlastnimi prozitky a zkusenostmi, ktere vetsinou u druhych jen vytvori dalsi oddelujici predstavy.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [06.06.16 22:34] •

KRADEK - [06.06.16 15:57]: Nechal jsem si to dele ulezet, protoze Tvuj zpusob sdelovani tak vstrebavat musim. Dekuji a zkusim k tomu neco, co se bude mozna zdat jako unikove klise...ale rozpustme i tento koncept. Moje duvody protuto nabidku jsou -

Nevidime veci jake jsou ne kvuli nim, ale kvuli zpusobu, jakym koukame. Tady plne prijimam odpovednost.
Ubrzdene frekvenci nerozumim, ale to ber jen jako konstatovani, ze nejsem ve Tvem konceptu doma.
Navrat neni podle meho mozny. Do nahoty nevedomosti uz to nejde. Musime k osviceni. Luno matky je jednosmerka. ;-)
Je vubec neco, co je me vlastni?

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [06.06.16 22:06] •

SNOP - [06.06.16 15:47]: Odzadu - jiste, proste spocinuti v opravdove takovosti prinasi radost. Z praktickeho hlediska to jeste zjemneme a mluvme o spokojenosti. Ono ne nadarmo se zdravi "pokoj vam". Spokojenost mi lepe vyjadruje tu neextaticnost radostivosti v prirozenosti. Pokoj v Kristu. Sdelovani to mozna neni, vyjadreni je to uplne a prave.

Druhy odstavec - ano, takhle to udelejme. S laskou a jemnou eleganci. Tim se vyhneme pokuseni, ktere netreba blize jmenovat.

K prvnimu - tady bych se mohl popravu ptat, kde/kdy se to Bohu vymyka. V daru svobody? Muzeme se ptat, jestli to neslo mene dramatickou cestou, ono povyseni od nevedomeho byti sebou k vedomemu pritakani Bohu. Coz se zda byt cestou cloveka. Nase docasne selhavani neni jen nase. V tom nehledej alibismus, ale zamerme pozornost k onomu bodu ztraty (puvodni) nahoty. Tam je skutecne cosi temneho v negativnim smyslu.