Zariatnatmikova knihovna

Diskuse

Položky 654-663 z 36881 nalezených.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [11.05.17 23:13] •

LENOCHWARE - [11.05.17 12:01]: S tím souhlasím. Mile by mě překvapilo, kdyby to podle Tvé poslední věty fungovalo, ale jsem v tom velmi skeptický. Takoví lidé mají totiž většinou tendenci i po maximálním odosobnění, jakési fiktivní objektivizaci textu někde mimo člověka. Což je podle mého nerealizovatelné u takového tématu, aniž by nedošlo k míjení.

Zde jde o sdílení zkušenosti s určitým principem a tím, jak má tendenci se projevovat i když sám zůstává i neprojevený a nepoznatelný. V tomto smyslu je integrace taoismu v zenovém buddhismu dobrým vodítkem. Chuej Neng je o nějakých 500 let blíž Laovi, než nám a očividně tradičními pojmy, které mají mnohdy zdroj i v Tao Te Ting, poukazuje na stejnou zkušenost. Tu musí člověk projít a chtěl bych se poznat s tím, který to dokázal analytickým, srovnávacím způsobem. To podle mého nejen v tomto konkrétním případě nejde. Vnitřní "nástroje", které je nutno zapojit především jsou jiného druhu. Boha prostě nevymyslíme. :-) Můžeme poznat a pak se pokusit vyjádřit.

Co je pro mě zajímavé už strašně dlouho - zkušenost s tím, co popisuje nejen probíraná kniha je pro člověka tak podstatná, že přes její neuchopitelnost se všichni dobří snaží ji nějak sdílet. Buddha jí říká tu prázdnota(lépe snad potenciál, zdroj), Lao třeba Cesta a u obou najdeme v nej(u)přím(n)ějších pasážích popisu - nevyzpytatelné, tajemné, nepopsatelné, neuchopitelné...

Těžko pak zamýšlet, že se o Tom čtením můžeme opravdu poučit. Texty jsou dobré v tomto případě především k tomu, aby v oné principiální nejistotě, která je siamskou sestrou prožitku důvěrného "doma", měl prožívající oporu, že se ve své zkušenosti potkává napříč věky a kulturami s mudrci živě a křesťansky řečeno v Bohu. Zde je na překladatele kladen nárok i ve smyslu zasvěcení. Těžké. Proto mám tak rád Krebsovou, která někde přiznává, že jazykově měla na překlad nejméně dvě desítky let před tím, než se na něj cítila vnitřně způsobilá. Takhle to ale mělo českých překladatelů vícero a je to tak dobře.

LENOCHWARE - [11.05.17 12:01] •

"je nejlepší i pro předání podstaty sdělení": Za mě ne. Ten poetický, umělecký rozměr, který má (pro mě) třeba Navrátil (jakkoliv nejsem schopen posoudit, jestli poetika originálu se tomu blíží) na mě působí mnohem výraznějším dojmem a ta umělecká zkratka /která možná může vyjádřit leccos těžko sdělitelného/ je pro mě významná.

Tento přístup mi připadá jako například rozbor nějakého obrazu: zjistíme jaké umělec používal pigmenty, materiály a techniky, zasadíme to do kontextu jeho tvorby a jeho doby - taková analýza je určitě taky zajímavá a užitečná, ale pochybuji, že by nás to přibližovalo tomu, co malíř chtěl sdělit.

Ačkoli třeba je to pro někoho nejlepší přístup... Pokud je to výrazně akademický, racionální typ, tak je pro něj možná tenhle způsob zkoumání nejpřirozenější a nejschůdnější a k tomu sdělení se tím taky dobere. Kdo ví.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [09.05.17 09:31] •

Tak jsem si teď pár dní na toho Sehnala dal. Je to počin! Ovšem určením pro sinology, protože kdo nevládne velmi dobře čínsky, ten Sehnala a jeho precizní překlad docení jen částečně. Zároveň je k velké diskusi (bez konce a začátku), jestli filologicky dokonalý překlad je v souladu s filozofií a je nejlepší i pro předání podstaty sdělení. Především v tom smyslu, jak přibližuje čtenáře ke stejné zkušenosti, kterou popisuje Lao. Sehnal je v tomhle argumentačně čistý, hned na začátku se hlásí ke konzervativnímu přístupu, který se dá shrnout - precizní filologicky = precizní filozoficky. Tohle může skutečně diskutovat a případně rozporovat jen pár Sehnalových kolegů, sinologů.

Když to uchopím prakticky a srovnávám s jinými překlady, tak Sehnalův přesto velmi mile překvapil. Hodnotný je především výklad použitých pojmů a "idiomů", včetně dobových kontextů. Pokud znáte třeba Tribunovou sútru a nezabýváte se sinologií, tak Vám dá Sehnalova Laozi hodně v tom, jak vnitřně konzistentní je přes dobu jednoho tisíciletí obsah sdělení a celkem se zaradujete, že i dnes můžeme pěstovat stejnou zkušenost obsaženou v obou starých textech.

SNOP - [26.04.17 15:40] •

Velmi dobrý (patrně nejlepší, co se týče filologické stránky) je překlad a výklad Davida Sehnala - http://neoluxor.cz/beletrie/kniha-laozi--197769/

LENOCHWARE - [26.04.17 15:05] •

Na netu jsou myslím všechny překlady. Osobně mám nejraději Navrátila.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [25.04.17 15:02] •

RAE - [25.04.17 11:17]: Tao Te Ting se mi nejvíce líbí od Berty Krebsové. Ideálně celá kniha včetně komentářů. Poctivá věc od té paní a nedoceněná, myslím.

Bhagavadgitu v českém překladě vlastně kteroukoliv mimo Prabhupády. Ta je velice tendenční výkladově a sám výklad velmi balastní pro toho, kdo nechce praktikovat v duchu Haré Krišna. Za mě Janíček, Filipský -Vacek a v kontextu české mystiky stojí za přečtení i počin Weinfurterův.

RAE - [25.04.17 11:17] •

LOCKI - [15.06.07 10:29]: Tao te Ting i Bhagavatgita jsou dostupne v nekolika ceskych prekladech. Lze nektery z prekladu uvedenych del obzvlaste doporucit? Nebo to je lhostejne a esence del bude dobre patrna v jakemkoliv vydani? Predem dekuji za odpovedi.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [12.04.17 10:51] •

Jen taková včerejší douška k obraznosti člověka a k člověku jako k obrazu. Možná samozřejmá, ale právě proto...naše "denní" vědomí je opravdu jako Slunce. Ráno vyjde a přesvítí svým jasem veškerý astrální svět nočních hvězd. Jak se vzájemně má ke smyslové zkušenosti teď jen zmiňme, že se má, ale nechme stranou. Oživující záře tohoto "jáského" vědomí je pro každého denní zkušeností. Kam se zaměří, tam jde tvořivá síla a člověk směřuje vědomě, lépe řečeno svojí vůlí, tedy volně. Naše slunce může také být samozřejmě i spalujícím Sorathem a každý asi udělá i tuto zkušenost. Každopádně pro vstup do oněch jinak přezářených hvězdných světů potřebujeme toto vědomí uvést do umírněného stavu bez ztráty bdělosti. To se zdá poněkud paradoxní, pokud je bdělost ztotožněna zcela se zářícím vědomím já. Změněné stavy vědomí jsou charakteristické určitým rozvolněním. Ať už je to soumračná lucidita mezi vnitřním dnem a nocí, narušení integrity jáství pomocí transů všeho druhu (s pomůckami, nebo bez), případně meditační jemné oddělení bdělosti od zářícího já. Zmíněné prostředky umožňují vnímat jak projev úrovní pod já, např. přírodní, animální, vegetabilní, tak se spojit s vyššími inteligencemi a bytostmi. Obojí je běžně přezářeno a v určitých momentech bývá taková situace vnímána jako uzavřenost v těle, nebo egu apod. Člověk ale drží lidsky pohromadě právě tím, co se by se mohlo zdát překážet a proto je vždy rozvolňování spojeno s určitou ztrátou lidství na úrovni já ve prospěch vědomí celků. A zde vnímám člověka jako prostředníka schopného integrovat a tím jaksi vykupovat, přinášet spásu. Proto není jeho cestou zářící slunce já pozbýt zcela. Co děláme spánkem mimo triviální odpovědi odpočinku těla je otázka. Možná někdo, kdo má lunu svého nočního vědomí jasnější a ne jen v přibývajícím srpku má k tomu co říct.

ZUZANA_AA - [12.04.17 02:17] •

SIGHT - [09.04.17 10:44]: Moravský egregor vždycky vypadne ze všech diskusí - jako kdyby jej nikdo nevnímal. (Je přehlížený - o tom to svědčí). Mně právěže připadá taky silný - mj. proto, že tam pořád je, i když tak jaksi na pozadí.
Přijde mi ale pozoruhodné, že je tak nějak mimo pozornost. Že by to bylo jeho stabilitou - to mne nenapadlo.

SIGHT - [09.04.17 10:44] •

ZUZANA_AA - [10.02.17 16:11]: Sem úplně zapomněla, že sem ti chtěla odpovědě, tak napravuji :)
O čem si myslíš, že to svědčí? :)
Z mého pohledu - on ten moravský egregor, co se zdá že "vypadl", v podstatě nevypadl, ale je tak nějak stabilně silný, resp. on tu sílu nějak nepostrádá.

Morava byla i za předešlého režimu, který vyloženě šel po víře, nějak toho všeho ušetřena (patrně vlivem egregoru už tehdy); pamatuji si, že coby dítě mě v Čechách odnaučovali a říkali "nesmíš", na Moravě zase učili/přikazovali [jsi naše, takže] "musíš" a tak sem mezi tím pendlovala.
Takže dvě věci: Jednak neustálé nabíjení pomocí v podstatě nepřerušované praxe v podstatně větší míře (více praktikujícími lidmi). A za další, v hranaté závorce mám záměrně "jsi naše", abych upozornila na fakt, že i to národní povědomí/sebevědomí příslušnosti bylo/je na Moravě stále stejně silné a vymezující se, v české části je to předmětem vtipů, ale v podstatě možná tichou závistí :)