Zariatnatmikova knihovna

Diskuse

Položky 649-658 z 36881 nalezených.

Důležitou součástí cesty mágů a hermetiků byla vždy i cesta mystická. Bardon o mystice v BOZ píše: "Na vzestupu je zasvěcený mág zároveň mystikem...Z toho je zřejmo, že skutečné zasvěcení nečiní rozdílu mezi mystickou a magickou cestou."

Kefer o vztahu magie a mystiky v "Syntetické magii" napsal: "Pasivní, trpné působení magické, nazývá se mystikou. Mystik, dle hermetické filosofie, je operatérem receptivním, cíle jeho snažení jsou usměrněny k jeho vlastní individualitě."

A do třetice dodám názor dalšího českého hemetika za Rakouska - Uherska i 1.ČSR, Josefa Váchala, autora jedinečné knihy "Dokonalá magie budoucnosti": "Mystika, toť cesta ke klidu, magie burcování spících k mocné činnosti mentální. Mystik stal se sám sebou bílým a čistým, ozářením v záři božství bez vlastního přičinění. Mág se stal mágem umělým cvikem a zvláštními přípravami ozařuje temnoty poznání, jimiž proniká jeho vůle. Dokonalý mág, prošedší cestami filosofie, mystiky a krásy, stojící nejen nad lidmi vůlí svou, ale i nad duchy, náleží mezi vysoké genie, ovládající naši planetu."

Mnoho českých praktikujících hermetiků i akademiků spojených s těmito tématy se sejde na již čtvrté velké "hermetické" konferenci za poslední 4 roky na Univerzitě Karlově v sobotu 20. května od 9:30 hod v budově Husitské teologické fakulty: http://www.htf.cuni.cz/HTF-314.html#3

Z minulých let vzpomínám na pozdější zajímavé debaty ve vedlejší restauraci na Zelené lišce s těmi, kdo už tady nejsou, jako předseda Univerzalie Pikard či Dr. Antonín. Tehdy to vypadalo, že tady ještě budou dlouho, na čemž je vidět, jak jsou některé chvíle vzácné. Proto kdo máte čas, využijte šance, jakých věru nebylo v dějinách této země za posledních 500 let mnoho. Člověk si někdy až po letech uvědomí, jak výjimečné chvíle to byly.

SNOP - [13.05.17 08:35] •

LOCKI - [12.05.17 23:02]: Ten zakladni hacek je v tom, ze u tech poetictejsich prekladu neinterpretujeme my (coz je v poradku a zde naprosto souhlasim), ale dany prekladatel. Musis pak doufat, ze ten preklad je inspirovany, ale i pak mas trochu nejistotu v tom, zda jde jeste o taoismus (pokud inspirace je universalni, kdezto taoismus je partikularni tradice).

Pro me je naopak dulezite, ze Sehnal prave otevira i tu interpretaci, ze jde o ryze pozemske veci. Ani pak se nevytraci duchovni rovina, ale Tao prestava byt nutne jaksi substantivizovane ci hypostazovane, ontologicky samostatne, ale jde o vec jednani, vec habitualni, neco jako zapadni "ctnost" (areté). Je to nepochybne spjato (kdyz interpretujeme to, ze Tao nelze uchopit jmenem ani definici, vybavuje se nam napriklad Rehor z Nyssy a jeho popis cesty k Bohu, ktera, pokud by byla uchopena a uzavrena definici, zakony, stala by se mrtvou a efektivne cestou od Boha), nicmene je to o dost vic pri zemi, nez kdyz cteme "Tao" a slysime primo "Buh" (zdroj zivota, na kterem jsou zavisle vsechny veci, stala skutecnost, atd.).

Pokud necim Sehnal prispiva, tak je to prave timto ocistenim taoismu od teistickych nanosu. Nikdo nerika, ze teisticka (ci deisticka) interpretace neni (take?) spravna, ale vetsina prekladu te uz k ni za rucicku vede a v zasade neumoznuje, aby sis ucinil jiny nazor, jako kdyby text byl jednoznacny.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [12.05.17 23:02] •

To je právě otázka. Pokud připustíme, že Lao nepíše jen o ryze "pozemských" věcech, ale věnuje se výkladu a poukazu na zkušenost řekněme duchovní a k tomu navíc píše poeticky, jsme u klasického - co tím chtěl básník říct? Pak není vůbec jisté, zda jazykově precizní překlad s výkladem pojmů a kontextů přibližuje obsah lépe, než překlad více poetický, který zvolili jiní. V konkrétním případě to je dost mimo mé možnosti posouzení, ale jsem opatrný na obě strany.

Když Ewa Wong v Taoismu uvádí Tao Te Ťing, říká - "Tao je zdrojem života všech věcí. Je bezejmenné, neviditelné a normálními způsoby vnímání neuchopitelné. Je bez hranic, nelze jej vyčerpat, protože je na něm závislá existence všech věcí. Skryto pod přechodem a změnou je Tao stálou skutečností za vším. Tyto představy se stanou středem veškerého taoistického myšlení."

A nejen taoistického. Víme, že pokud někdo mluví o této skutečnosti, celkem bez ohledu na dobu a kulturu, vždy se vyjadřuje obrazně, protože to ani jinak nejde. Sehnal je poctivý a nezadá si. Otázkou je, zda jeho počin pak není čistě sinologický. Možná jo a možná tak i od počátku míněný. Z toho pohledu bude nejdál, nejlíp. Prostě učebnice dobové čínštiny na konkrétním textu, aniž bych to chtěl jakkoli hodnotit. Na to nemám.

Jsem toho názoru, že pokud se chceme potkat s duchem za literou, vždy musíme znova reinterpretovat. Když dobře a v souladu, pak tím, že máme oživeno a zažito sami. Otevírá se tam riziko interpretační svévole, blouznění atd. To bezesporu. Když se to ale takto udělá správně (myšleno v duchu díla), je to "to ono" a máme živý odkaz. O ten jde imho především.

SNOP - [12.05.17 14:15] •

Aneb, abych to zformuloval ještě jinak, Sehnal dává snad poprvé v ČR člověku neznalému staré čínštiny možnost si přečíst, co napsal Lao-c'.
Předchozí překlady povětšinou umožňují pouze přečíst si to, jak text pochopili překladatelé.

SNOP - [12.05.17 14:12] •

Abych řekl pravdu, to, co mi nejvíc imponuje na tom Sehnalově opusu je to, že stahuje starého mistra na zem, nezamlžue a nevábí náznaky a mystickými formulacemi pseudomoudrého typu. Prostě dává solidní výklad včetně toho, jak patrně v dané době bylo těm slovům rozumět. Obrázek ať si udělá každý sám a vyvodí z toho, co uzná za vhodné. Třeba takový Cílek je proti tomu spíše takové asociování na téma anglického překladu čínského textu. Ale i takový Král je interpretativní, uzavírá to, jak lze danou věc číst. V tomto je Sehnal řádově poctivější.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [11.05.17 23:13] •

LENOCHWARE - [11.05.17 12:01]: S tím souhlasím. Mile by mě překvapilo, kdyby to podle Tvé poslední věty fungovalo, ale jsem v tom velmi skeptický. Takoví lidé mají totiž většinou tendenci i po maximálním odosobnění, jakési fiktivní objektivizaci textu někde mimo člověka. Což je podle mého nerealizovatelné u takového tématu, aniž by nedošlo k míjení.

Zde jde o sdílení zkušenosti s určitým principem a tím, jak má tendenci se projevovat i když sám zůstává i neprojevený a nepoznatelný. V tomto smyslu je integrace taoismu v zenovém buddhismu dobrým vodítkem. Chuej Neng je o nějakých 500 let blíž Laovi, než nám a očividně tradičními pojmy, které mají mnohdy zdroj i v Tao Te Ting, poukazuje na stejnou zkušenost. Tu musí člověk projít a chtěl bych se poznat s tím, který to dokázal analytickým, srovnávacím způsobem. To podle mého nejen v tomto konkrétním případě nejde. Vnitřní "nástroje", které je nutno zapojit především jsou jiného druhu. Boha prostě nevymyslíme. :-) Můžeme poznat a pak se pokusit vyjádřit.

Co je pro mě zajímavé už strašně dlouho - zkušenost s tím, co popisuje nejen probíraná kniha je pro člověka tak podstatná, že přes její neuchopitelnost se všichni dobří snaží ji nějak sdílet. Buddha jí říká tu prázdnota(lépe snad potenciál, zdroj), Lao třeba Cesta a u obou najdeme v nej(u)přím(n)ějších pasážích popisu - nevyzpytatelné, tajemné, nepopsatelné, neuchopitelné...

Těžko pak zamýšlet, že se o Tom čtením můžeme opravdu poučit. Texty jsou dobré v tomto případě především k tomu, aby v oné principiální nejistotě, která je siamskou sestrou prožitku důvěrného "doma", měl prožívající oporu, že se ve své zkušenosti potkává napříč věky a kulturami s mudrci živě a křesťansky řečeno v Bohu. Zde je na překladatele kladen nárok i ve smyslu zasvěcení. Těžké. Proto mám tak rád Krebsovou, která někde přiznává, že jazykově měla na překlad nejméně dvě desítky let před tím, než se na něj cítila vnitřně způsobilá. Takhle to ale mělo českých překladatelů vícero a je to tak dobře.

LENOCHWARE - [11.05.17 12:01] •

"je nejlepší i pro předání podstaty sdělení": Za mě ne. Ten poetický, umělecký rozměr, který má (pro mě) třeba Navrátil (jakkoliv nejsem schopen posoudit, jestli poetika originálu se tomu blíží) na mě působí mnohem výraznějším dojmem a ta umělecká zkratka /která možná může vyjádřit leccos těžko sdělitelného/ je pro mě významná.

Tento přístup mi připadá jako například rozbor nějakého obrazu: zjistíme jaké umělec používal pigmenty, materiály a techniky, zasadíme to do kontextu jeho tvorby a jeho doby - taková analýza je určitě taky zajímavá a užitečná, ale pochybuji, že by nás to přibližovalo tomu, co malíř chtěl sdělit.

Ačkoli třeba je to pro někoho nejlepší přístup... Pokud je to výrazně akademický, racionální typ, tak je pro něj možná tenhle způsob zkoumání nejpřirozenější a nejschůdnější a k tomu sdělení se tím taky dobere. Kdo ví.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [09.05.17 09:31] •

Tak jsem si teď pár dní na toho Sehnala dal. Je to počin! Ovšem určením pro sinology, protože kdo nevládne velmi dobře čínsky, ten Sehnala a jeho precizní překlad docení jen částečně. Zároveň je k velké diskusi (bez konce a začátku), jestli filologicky dokonalý překlad je v souladu s filozofií a je nejlepší i pro předání podstaty sdělení. Především v tom smyslu, jak přibližuje čtenáře ke stejné zkušenosti, kterou popisuje Lao. Sehnal je v tomhle argumentačně čistý, hned na začátku se hlásí ke konzervativnímu přístupu, který se dá shrnout - precizní filologicky = precizní filozoficky. Tohle může skutečně diskutovat a případně rozporovat jen pár Sehnalových kolegů, sinologů.

Když to uchopím prakticky a srovnávám s jinými překlady, tak Sehnalův přesto velmi mile překvapil. Hodnotný je především výklad použitých pojmů a "idiomů", včetně dobových kontextů. Pokud znáte třeba Tribunovou sútru a nezabýváte se sinologií, tak Vám dá Sehnalova Laozi hodně v tom, jak vnitřně konzistentní je přes dobu jednoho tisíciletí obsah sdělení a celkem se zaradujete, že i dnes můžeme pěstovat stejnou zkušenost obsaženou v obou starých textech.

SNOP - [26.04.17 15:40] •

Velmi dobrý (patrně nejlepší, co se týče filologické stránky) je překlad a výklad Davida Sehnala - http://neoluxor.cz/beletrie/kniha-laozi--197769/

LENOCHWARE - [26.04.17 15:05] •

Na netu jsou myslím všechny překlady. Osobně mám nejraději Navrátila.