Zariatnatmikova knihovna

Diskuse

Položky 428-437 z 36882 nalezených.

EGO-N - [25.09.18 07:47]: Nikoliv abys mohl prožívat, jen pro popis. A o slovíčka zde běží, stejně tak v absenci, však zde více stěží. Stěží, když nemáš to, nebo je ve skrytu, vždy je to vyznáno, nálezně v pocitu. Kde láska není, tak tam je neláska, kde teplo odchází, tam je pak neteplo, je tam chlad vyjádřím, aby se neřeklo. Se slovy hraji hru, vyjádřit chtějíce, že teplo, neteplo, je jedna stupnice.

AFAR - [24.09.18 22:50] •

EGO-N - [24.09.18 22:03]: A co hlad? To je jen nepritomnost jidla?
A co osamelost? To je jen nepritomnost milovane osoby?

AFAR - [24.09.18 21:33] •

SISACHOCHUS – [23.09.18 22:52]: Ne. Teplo je zmena vnitrni energie. Teplo jako fyzikalni velicina nabyva kladnych hodnot (prijimam energii), anebo zapornych hodnot (odevzdavam energii). Chlad je odevzdavani energie, je to tedy teplo se zapornym znamenkem.

Mozna by bylo presvedcivejsi podivat se na to, jak muzeme merit chlad. V pribehu, ktery poslal EGO-N, se tvrdi, ze teplo lze merit, ale chlad ne. To neni pravda, chlad se samozrejme merit da, a to napriklad takto: Zrovna jsem se vratila z venku a jsem cela promrzla. Ty jsi venku nebyl, a tak promrzly nejsi. Chytnu te za ruku. Co se stane? Ja ucitim teplo a ty chlad. Hezky jsem se zahrala a prijate teplo zmerim tak, ze porovnam pocatecni a koncovou teplotu ruky. Tedy teplotu me ruky pred tim a pote, co jsem te chytila za ruku. Z rozdilu tech teplot zjistim, ze jsem ti sebrala rekneme 1J. Citila jsem tedy teplo jednoho joulu. No a jaky chlad jsi citil ty? O kolik energie jsi prisel? Necitil jsi nic jineho nez chlad jednohou joulu!

Myslim si, ze analogie jsou skvela vec. Dovoluji priblizit druhym lidem to, co neumim prilis dobre rozumove uchopit. Mam ale problem s tim, kdyz analogie prinasi vice zmatku nez pochopeni.

SISACHOCHUš - [23.09.18 22:52] •

AFAR - [23.09.18 16:32]:
Nechci nikoho chytat za slovo, ale tak nějak mi přijde, že když odevzdám teplo a z toho důvody cítím chlad, tak ten chlad není teplo samotné, ale prázdno po teple, které jsem ztratil, ne?

AFAR - [23.09.18 21:02] •

KUATO - [23.09.18 19:40] Ano, laska jiste ano.

KUATO - [23.09.18 19:40] •

AFAR - [23.09.18 16:32]: laska?

AFAR - [23.09.18 16:32] •

EGO-N – [16.09.18 19:35]: Hezky se to cte, ale je to hrozna pitomost.

Postavme k sobe dve telesa, jedno o vyssi teplote, jedno o nizsi. Teplo je zmena energie tech teles, je to prechod energie z teplejsiho telesa na studenejsi. Ted misto teles vezmeme cloveka a jeho okoli. Kdyz ma clovek vyssi teplotu nez jeho okoli, jeho teplo odchazi do jeho okoli a on citi chlad. Jinymi slovy: chlad je teplo, ktere clovek odevzdal svemu okoli. Jednotkou chladu je joule. No a merit chlad muzeme napriklad pomoci zmeny teploty. Chlad tedy neni nepritomnost tepla, je to teplo.

Chapu, ze ten pribeh je spise o Bohu nez o fyzice, ale nelibi se mi, ze jeho autor uvadi analogie, ktere vychazeji z nepochopeni.

A nakonec, kdyz se podivam na logiku toho pribehu, musim se zamyslet jeste nad jednou veci: Buh nema svoji jednotku, kterou bychom ho mohli merit. Existuje vubec?

XERAPH - [16.09.18 21:08] •

EGO-N - [16.09.18 19:57]: zní to paradoxně, ale jo :) minimálně jako myšlenka a pojem moje nebytí existuje :)) a to nemluvím o kosmogonické teorii, kde existuje jen Bůh, který si ve svých myšlenkách představuje sám sebe jak z něj emanuje všechno stvořené, které je tím pádem mentální podstaty :))

XERAPH - [16.09.18 19:53] •

EGO-N - [16.09.18 19:35]: pěkná vykopávka :) :D tahle historka má už pár let. Ale k tématu: dovolím si nesouhlasit, zastávám myšlenku, že Bůh dává dobré i zlé. Pokud dobrý Bůh učiní něco, co je dobré pak automaticky vzniká něco, co je zlé, jakožto protipól prvního. Bez jeho přičinění by nebylo první ani druhé, takže i zlo logicky pochází od něj :-)

AFAR - [16.09.18 13:52] •

K dobru a zlu:

Každé dítě se od malička učí, co je dobré a co zlé. A jak psal Locki, postupem času morálka do člověka natolik proroste, že se stává zcela přirozenou a podvědomou. Člověk na tu brzdu zkrátka dupne, a to bez toho, aby musel přemýšlet nad tím, zda je to dobré. Morálka se stala natolik bytostnou a podvědomou, že člověk už často ani neví, že se rozhoduje dle toho, co považuje za správné.

A lidé touží po tom jednat správně, protože společnost oceňuje dobré jednání a zavrhuje špatné. Člověk je přecijen sociální tvor, a proto na tom tolik záleží a proto to děti tolik formuje. Pro člověka je správné jednání tak moc důležité, že jen velmi špatně snáší připustit si, že udělal něco zlého. Společnost nás učí, že udělat něco zlého je ekvivalent toho, že jsme špatní my. Připustit si, že člověk udělal něco špatného a tedy, jak logika společnosti káže, že je špatný člověk, je natolik nesnesitelné, že mu jeho mysl hned začne předhazovat různé omluvy a výmluvy. Například to, že vlastně vše dělal s dobrým úmyslem.

Přestat rozlišovat dobré a špatné je velmi lákavé a zdá se osvobozující, protože člověk najednou může dělat mnohem více věcí jakoby beztrestně a bez výčitek. Jenomže i když se člověk vzdá vědomých soudů, ty podvědomé zůstávají. Je bláhové rezignovat na soudy, naopak, je třeba soudit upřímně, tedy bez omluv typu “udělal jsem to s dobrým úmyslem”. Žádný člověk nejedná v životě vždy jen dobře, ale málokdy je ochoten to vidět. A právě tím, že uvidí a přijme, že udělal něco špatného, se jeho svět stává celistvější, jasnější a svobodnější.

Přesto, život člověka nelze omezit škatulkou dobra a zla. Když se mi narodí dítě s vývojovou poruchou, je to dobré, nebo špatné? A když pak porozuji, jak to dítě odlišně vnímá svět v porovnání s jinými dětmi a jak je díky tomu jedinečné, je to dobré, nebo špatné? Dobré či špatné, je to tak, jak to je. A jediný způsob, jak plně uvidět jedinečnost toho dítěte a plně si užít čas s ním, je rezignovat na soudy a rozlišení dobrého a zlého.

Nakonec, rezignací na rozlišování dobrého a zlého, ale nikoli na úrovni jednání, ale na úrovni přijímání skutečnosti, kterou nemohu změnit, nemizí rozdíl mezi člověkem a kusem hlíny, ale naopak je více patrný.