Zariatnatmikova knihovna

Diskuse

Položky 426-435 z 36881 nalezených.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [26.09.18 09:37] •

Změním téma a navážu na starší tvrzení, že v dnešní době je podstatnějším faktorem pro správnou orientaci ve světě magické nacítění proti analytické a srovnávací práci s informacemi.

Rozhodl jsem se v úvodním příspěvku stručně načrtnout proč tomu tak je a popsat základní mechanismus, který vidím jako příčinu.

Informace jsou v ideálním případě co možná nejpravdivějším a nejpřesnějším popisem skutečnosti, která se odehrála, nebo odehrává. Odpusťte mi toto zúžení pojmu, hodlám se věnovat informacím, které působí ve společnosti a mění ji. V zásadě zprávám.

Současná práce s informacemi v médiích má dvě výrazné roviny. První je ta očekávaná – něco se o něčem dozvídáme. Tato rovina pak slouží jako podklad pro diskuse, analýzy, srovnání, ověřování pravdivosti…

Pak je tu rovina druhá, kterou považuji za podstatnější, mnohokrát je v ní těžiště působení a záměru. Rovina, která přetéká do magické práce se světem. Nechci to záměrně uchopovat, jak to dělá reklama a marketing i když se pohybujeme na stejném poli působení. Nazvu tuto rovinu emoční.

Magické práci se podobá proto, že působí a má působit mimo racionální vědomou kontrolu, nezjevně vyvolávat efekt. Jakákoliv informace v médiích má tedy dvě roviny. Tu první pro teď opustíme, rovina „o čem“ se jak předesílám stává marginální. Podstata působení, modelování nálad v cíli působení, změna v člověku, ve společnosti je utvářena rovinou „jak je podáno“.

Způsob podání informace, struktura, emoční náboj, intonace, dikce, kvalita a výběr multimediálního materiálu a další tvary formy, jakou je informace předána jsou nejen rozhodující, ale důsledně propracované právě tak, aby obešly kontrolní mechanismy racionální i uvědomění. Přes kouřovou clonu „o čem“ působí forma sdělení způsobem podání, oním „jak…“.

Člověk se zkušeností v magické praxi má mimo jiné velmi posílené rozlišování slupek a jejich obsahů. Způsobů, jak se věc tváří a jaká ve skutečnosti je. Jedná se o druh zkušenostního vhledu postaveného na tom, co nazývám magické nacítění. Včetně uchopení způsobů, kterými je snaha tuto schopnost rozostřit, zmást, manipulovat.

Při přijímání jakékoliv informace, především mediální, bychom tak měli aktivně zapojit bdělost a jemné rozlišování ve směru – co má toto způsobit, jak má působit, jaký emoční náboj nese, kam sleduje posunout náladu, jaké přesvědčení se snaží vytvořit, posílit. Stručně, poněkud negativně, ale bohužel výstižně řečeno kam se nás snaží působce vmanipulovat. Zvýšená bdělost je třeba u informací, které nesou jen malý, neaktuální, vlastně nezajímavý obsah, na kterém se akcentuje silný ideologický potenciál.

Mnoho lidí bude mít vůbec problém si připustit propracovanost, především psychologických modelů, které za formami informování jsou. Nejedná se jen o věci prvoplánové, ale velmi dobře strukturované, vymyšlené a vzájemně interagující při informování o zcela různých skutečnostech. Zmíněné modely jsou nejen záměrně a v zásadě vědecky uplatňované s analýzou zpětné vazby, jak jen to lze a aktivním učením se v každém kroku, jak ještě lépe odstínit vědomou kontrolu. Jsou to i živé ideologické vzorce konkrétních lidí v mediálním prostoru, kteří jsou puzeni tyto vzorce propagovat v jisté formě magické posedlosti a jakoukoliv informaci obalí tak, aby působila v onom ideovém směru. Kolektivní naladění takto spřízněných způsoby modelování zpráv posiluje a vylepšuje.

Aby toho nebylo na úvod příliš mnoho, vrátím se v závěru k tomu, že by bylo opět nešťastné při vědomí, že prakticky každá zpráva má dvě roviny působení uplatnit na emoční rovinu opět příliš mnoho analytického rozebírání. Komplexnost a živost tohoto prostoru, kde spolu doslova bojují a kooperují ideové náboje jako magické bytosti se mnohem lépe uchopí právě intuicí, vcítěním, naladěním, vhledem. Vlastnostmi, které se rozvíjí jinak, než k čemu táhne běžný způsob práce s obsahem informace, porovnáváním, analýzou…atd. Ty se stávají stále méně funkčními, protože mechanismy, jak je zahltit, zmást jsou velmi dostupné.

Vlastně bych to netématizoval, kdybych stále častěji neviděl lidi kolem sebe pohoršovat se nad veletoči informací. Být zmateni jejich absurdní protikladností, mnohostí zmatenosti v krátkém čase, prezentováním téhož zcela protikladně u ideologicky našich oproti ideologickým oponentům atd. Pozoruji jako hlavní problém právě to, že se lidé nechávají odvést k tomu, co na zprávách není nosné, byť se tak tváří a rovina, kde je kontinuální a konzistentní (snaha o) působení jim uniká.

KRADEK - [25.09.18 15:32] •

EGO-N - [25.09.18 07:47]: Nikoliv abys mohl prožívat, jen pro popis. A o slovíčka zde běží, stejně tak v absenci, však zde více stěží. Stěží, když nemáš to, nebo je ve skrytu, vždy je to vyznáno, nálezně v pocitu. Kde láska není, tak tam je neláska, kde teplo odchází, tam je pak neteplo, je tam chlad vyjádřím, aby se neřeklo. Se slovy hraji hru, vyjádřit chtějíce, že teplo, neteplo, je jedna stupnice.

AFAR - [24.09.18 22:50] •

EGO-N - [24.09.18 22:03]: A co hlad? To je jen nepritomnost jidla?
A co osamelost? To je jen nepritomnost milovane osoby?

AFAR - [24.09.18 21:33] •

SISACHOCHUS – [23.09.18 22:52]: Ne. Teplo je zmena vnitrni energie. Teplo jako fyzikalni velicina nabyva kladnych hodnot (prijimam energii), anebo zapornych hodnot (odevzdavam energii). Chlad je odevzdavani energie, je to tedy teplo se zapornym znamenkem.

Mozna by bylo presvedcivejsi podivat se na to, jak muzeme merit chlad. V pribehu, ktery poslal EGO-N, se tvrdi, ze teplo lze merit, ale chlad ne. To neni pravda, chlad se samozrejme merit da, a to napriklad takto: Zrovna jsem se vratila z venku a jsem cela promrzla. Ty jsi venku nebyl, a tak promrzly nejsi. Chytnu te za ruku. Co se stane? Ja ucitim teplo a ty chlad. Hezky jsem se zahrala a prijate teplo zmerim tak, ze porovnam pocatecni a koncovou teplotu ruky. Tedy teplotu me ruky pred tim a pote, co jsem te chytila za ruku. Z rozdilu tech teplot zjistim, ze jsem ti sebrala rekneme 1J. Citila jsem tedy teplo jednoho joulu. No a jaky chlad jsi citil ty? O kolik energie jsi prisel? Necitil jsi nic jineho nez chlad jednohou joulu!

Myslim si, ze analogie jsou skvela vec. Dovoluji priblizit druhym lidem to, co neumim prilis dobre rozumove uchopit. Mam ale problem s tim, kdyz analogie prinasi vice zmatku nez pochopeni.

SISACHOCHUš - [23.09.18 22:52] •

AFAR - [23.09.18 16:32]:
Nechci nikoho chytat za slovo, ale tak nějak mi přijde, že když odevzdám teplo a z toho důvody cítím chlad, tak ten chlad není teplo samotné, ale prázdno po teple, které jsem ztratil, ne?

AFAR - [23.09.18 21:02] •

KUATO - [23.09.18 19:40] Ano, laska jiste ano.

KUATO - [23.09.18 19:40] •

AFAR - [23.09.18 16:32]: laska?

AFAR - [23.09.18 16:32] •

EGO-N – [16.09.18 19:35]: Hezky se to cte, ale je to hrozna pitomost.

Postavme k sobe dve telesa, jedno o vyssi teplote, jedno o nizsi. Teplo je zmena energie tech teles, je to prechod energie z teplejsiho telesa na studenejsi. Ted misto teles vezmeme cloveka a jeho okoli. Kdyz ma clovek vyssi teplotu nez jeho okoli, jeho teplo odchazi do jeho okoli a on citi chlad. Jinymi slovy: chlad je teplo, ktere clovek odevzdal svemu okoli. Jednotkou chladu je joule. No a merit chlad muzeme napriklad pomoci zmeny teploty. Chlad tedy neni nepritomnost tepla, je to teplo.

Chapu, ze ten pribeh je spise o Bohu nez o fyzice, ale nelibi se mi, ze jeho autor uvadi analogie, ktere vychazeji z nepochopeni.

A nakonec, kdyz se podivam na logiku toho pribehu, musim se zamyslet jeste nad jednou veci: Buh nema svoji jednotku, kterou bychom ho mohli merit. Existuje vubec?

XERAPH - [16.09.18 21:08] •

EGO-N - [16.09.18 19:57]: zní to paradoxně, ale jo :) minimálně jako myšlenka a pojem moje nebytí existuje :)) a to nemluvím o kosmogonické teorii, kde existuje jen Bůh, který si ve svých myšlenkách představuje sám sebe jak z něj emanuje všechno stvořené, které je tím pádem mentální podstaty :))

XERAPH - [16.09.18 19:53] •

EGO-N - [16.09.18 19:35]: pěkná vykopávka :) :D tahle historka má už pár let. Ale k tématu: dovolím si nesouhlasit, zastávám myšlenku, že Bůh dává dobré i zlé. Pokud dobrý Bůh učiní něco, co je dobré pak automaticky vzniká něco, co je zlé, jakožto protipól prvního. Bez jeho přičinění by nebylo první ani druhé, takže i zlo logicky pochází od něj :-)