Zariatnatmikova knihovna

Diskuse

Položky 369-378 z 36881 nalezených.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [29.03.19 09:41] •

JANNIV - [28.03.19 08:44]: No, abych to uvedl na pravou míru...kritizoval jsem právě způsob, jakým ke školním vědomostem přistupují někteří alchymisté. Školní vědomosti jsou užitečná věc minimálně ve svém prostoru a praktickém použití. Jistě, každý stereotyp v myšlení omezuje schopnost se dívat na věci jinak, nově. Na tom bychom se jakoby shodli. Jenže jenom jakoby. Co se týká alchymie, postavené na pozorování přírody, lišíme se zásadně. Kolegové se sice ohánějí tím, co píšeš, ale ve skutečnosti se školní znalosti pouze snaží nahradit hromadou znalostí jiných a přemýšlet v jiném kontextu daném určitým výborem textů. Často v mnohém méně moudrých, než obyčejné školní znalosti. Z mého pohledu výměna jednoho stereotypu za druhý.

Přičemž ten "alchymický", který byl vybrán za pravý a jediný považuji za mnohem horší, než zátěž školními vědomostmi. Je totiž...a to jsem se pokusil naznačit v minulých dvou příspěvcích...degenerovanou a materialisticky uchopenou zvěstí o jedné původní "materii" (snad lépe Matce), ze které bylo vše stvořeno jejím vlastním ohněm (Duchem), do které se vše navrací a pokud má dojít k proměně, pak skrze rozpuštění formy do této podstaty a povstání z ní znovuzrozením. Tuto cestu najdeš, jak jsem odkazoval, nezávisle v mnoha náboženstvích, filozofiích, praxích. V alchymickém kánonu z vybraných autorů pak vidíš, jak bez skutečného pochopení pasují toto duchovní poznání a cestu na různé fyzické materie a postupy. Rád bych se samozřejmě mýlil aby tu byla v podobě určité opovržené a přehlížené substance v minerálním světě ukryta ona materie schopná stát se čímkoliv a nakonec lékem na všechny neduhy světa. Jenže nic takového se mimo mnohoslibných řečí prakticky neukazuje.

V obou případech, tedy duchovní i "alchymické" cesty, se dozvíš, že si věci musíš sám ověřit. V té první variantě se ale můžeš setkat s tím, že Tě to někdo upřímně, otevřeně naučí. Na výběr je tradic, že každý najde pro sebe vhodnou. Na druhé cestě si na všechno musíš přijít sám, včetně vstupních věcí. Což je ale opět jen degenerované pravidlo cesty duchovní, na které za Tebe celkem pochopitelně nikdo nic neudělá, protože proměnou musíš projít aktivitou svého Ducha (Ohně) sám. Celá degenerace a tajení je o tom, že císař této alchymie je nahý. Otevřeně řečeno, cíle nikdy nedosáhneš. Už jen proto, že cíl nikdo nezná a tak Ti o něm bude pouze mlžit. Tím víc, čím víc do toho nainvestoval úsilí a přesvědčení.

Problémem je, že alchymie se tváří mít za předmět zkoumání přírodu. Což je (neboť celý korpus stojí na latině) totéž, co přirozenost. Když to ale zdegeneruje materialisticky, hledáš původní podstatu přírody v nějakém minerálu, kovu. Obě slova minerale (v latině) a metallon (v řečtině) znamenají úplně totéž. Věc, substanci získanou vytěžením z hloubky, odkrytou dolováním, získanou ponořením do nitra a nalezením uprostřed hlušiny všeho možného, co tak vzácné není.

V souladu s tím, co jsem psal v minulých dvou příspěvcích srovnej alchymické V.I.T.R.I.O.L. - Visita Interiora Terrae Rectificando Invenies Occultum Lapidem. Neboli - Navštiv nitro země, očištěním nalezneš skrytý kámen. Ten, na kterém všechno stojí. Přičemž původ "kamene" je samozřejmě biblický Petr 1, 4-5:

Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je `vyvolený a vzácný´. I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista.

Mohl bych psát ještě mnoho příkladů, ze kterých je patrné, že alchymie v onom materialistickém pojetí je nepochopenou a degenerovanou ozvěnou skutečné duchovní práce. Myslím ale, že toho není třeba, kdo potřebuje, pochopí.

Pokud jsem tedy něčím zklamaný, jak píše Kuato, tak výše zmíněným klíčovým nepochopením způsobeným materialistickým přístupem, kterému je první to, na co si můžeme sáhnout. Přístupem, který se nutně nepotkává s obsahem, ale jen s formami. S těly všeho druhu od hrubých po jemná, ale ne s bytostmi, které těla obývají. Ano, tím jsem zklamán, neboť čím více někdo praktikuje takové přesvědčení, tím dále je od skutečné Přirozenosti a Podstaty, jak o ní hovoří citace v mém prvním příspěvku této série.

KUATO - [28.03.19 15:45] •

JANNIV - [28.03.19 08:45]: na diskuznim serveru www.okoun.cz, ale abys nebyl zklamany podobne jako Locki :o).

JANNIV (vulgo cmdr. Worf) - [28.03.19 08:45] •

LOCKI - [15.03.19 14:03]: Prosím tě, kde najdu to paralelní alchymické forum? :D netušil jsem, že existuje...

JANNIV (vulgo cmdr. Worf) - [28.03.19 08:44] •

SISACHOCHUš - [14.03.19 17:28]: Tak nějak, na počátku byla filosofie, která stanovila model a ostatní vědy ho pak dokázali, nebo vyvrátily. Domnívám se, že člověk musí mít fantazii k tomu, aby dokázal pochopit souvztažnosti mezi poznáním a nepoznaným. Tady se shoduji s Lockim - školní vědomosti jsou někdy na škodu jak Poznání, tak praktické vědě...

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [27.03.19 10:30] •

Všeobecná praxe poznání

Na začátek vysvětlím pojem prázdnoty, tajemství, temnoty, nevyzpytatelnosti, záhadnosti, zdroje...atd. Tato slova v různých náboženských směrech označují totéž. Lidskou zkušenost s Tím, co/kdo se objeví, pokud přestaneme být uvězněni ve smyslovém vnímání, stereotypech, emocích, představách, myšlenkách. „Prázdné“ a „temné“ je pro člověka bez vlastní zkušenosti značně zavádějící pojmenování i když odráží určitou prožitkovou kvalitu stavu osvobození od všech forem omezujících Ducha. Lao To trefně označuje jako opravdové Tao, které nemá jméno, ani podobu, a tak může člověk referovat jen reflexí. Často pak volí slova jako nekonečnost, propast, temnota (ve smyslu neprohlédnutelnost), tajemství, prázdnota. Osobně se domnívám, že pro eliminaci nesprávných představ je lépe pro „Prázdnotu“ používat pojmy jako otevřenost, potenciál, ale je otázka, zda to něco vylepší. Každý pojem nepodpořený zkušeností nese více, nebo méně nesprávnou představu.

Přesto - pojďme si To, které je vlastní každému z nás přiblížit jako „prostor“, ve kterém se můžeme realizovat. Otevřený prostor, kde zatím nic není a je na nás, čím jej zabydlíme. Toto přirovnání je minimálně 3000 let používaným obrazem. Důvod, proč nezažíváme svobodu, otevřený potenciál a nezatíženost je v tom, že máme náš prostor minimálně na začátku cesty skoro do posledního místečka zastavěný něčím, co jsme si oblíbili, přijali jako „naše“, nebo jako „to jsem já“. Tak nám zbývá jen málo prostoru pro spontánní a svobodný pohyb, neboť svůj čas trávíme udržováním a posilováním toho, co považujeme za „nás“ a „naše“. Toho je sice také třeba, tak by nebyl problém, kdybychom neztratili vědomí, že jsme i (a především podstatně) oním otevřeným prostorem s mnohem širší paletou možností, než na kterou nás redukují přijatá omezení a ztotožnění.

Prvním krokem je praktická zkušenost s tím, že nejsem (pouze) toto tělo. V materialistovi to začne už teď vřít. Jeho přesvědčení je přece snadno doložitelné. Může kecalovi mého typu v konečném důsledku vždycky ustřelit hlavu a tím ze své perspektivy jasně dokáže, že jsem byl tělo, protože už tyhle řeči nepovedu. Jak je to tedy myšleno – posaďme neznámého člověka na židli a dejme komukoliv šanci zkoumáním jeho těla tohoto člověka poznat. On nebude mluvit, ani jinak reagovat. Pouze sedět. Zjistíme maximálně nějaké obecné, na tělesnost vázané dispozice, ale člověk, neboť (snad je z tohoto obrazu jasné) není tělem poznán nebude. Může se to zdát triviální, ale právě toto přenesení těžiště vědomí od tělesnosti směrem k nám, jací jsme je podstatné uvědomění. Nejde o to, aby se stalo přesvědčením, protože jsme to někde četli. Je třeba mít vědomou zkušenost, což je jediná věc a jediné poznání, které se na duchovní cestě počítá. Nejsme toto tělo, neboť zkoumáním těla nejsme podstatným způsobem poznatelní.

Denně pozoruji v MHD lidi usebrané do svého vnitřního světa natolik, že k nim nedoléhá ani smyslová zkušenost. Nevnímají co a kdo je kolem, neboť se právě přirozeně soustředí a plynou s nějakými svými představami, vzpomínkami, duševní prací, tvořením. Už zde je patrné, že k tomu, aby si duše (kdo by měl s pojmem duše problém, dosaď si za něj mysl) mohla tvůrčím způsobem představovat a být ve svém světě, odpoutá se od aktuální smyslové zkušenosti. Příslušný člověk pak není spoután tím, že jede v tramvaji, tlačí se na něj další lidé, doléhají zvuky, záblesky, vůně i pachy. Jistě tu tato realita je a může svojí naléhavostí vytrhnout člověka, který se odpoutal aby snil, řešil pracovní a jiné starosti, promýšlel počítačový program, nebo skládal báseň. Všimněme si, že pokud takto lidé tvoří, useberou se zcela přirozeně. Z prostoru svého bytí na nějaký čas vypustí tělesnost, pokud jsou podmínky, kdy tělesnost nenaléhá tak silně, že je to obtížné. Člověk uvolnil prostor pro duševní tvořivost. Tělesnost, přestože nikam nezmizela, nebyla po nějaký čas omezením, byla „zapomenuta“, odpoutána. Všichni to znají, všichni to dělají a takto jednoduchý je vlastně vstup na Cestu duchovního poznání. Vytvoříme si posvátný čas, zcela vědomě (na rozdíl od spontánního zasnění), ve kterém se odpoutáváme od daných omezení a tím se uvolňuje prostor pro tvoření a poznávání. Výmluvy, že tělesnost nelze zcela z našeho prostoru odstínit neberme vážně. Když nejeden mladý Číňan dokáže vtažením své mysli do počítačové hry pominout svoji tělesnost tak, až tato zemře, jde to i v rozumné míře, kdy si vědomě uvolníme omezení našeho prostoru tělesností. Tak, že se podobně zmíněným lidem v MHD odtáhneme dovnitř.

Už jen vědomá reflexe této běžné zkušenosti „zasnění“ ukazuje, jakou otevřenost a svobodu pro možnosti práce mysli získáme, pokud nejsme omezeni naléháním těla, abychom se věnovali jeho potřebám. Noční sny, ve kterých zažíváme často věci s tělesností zcela neslučitelné jsou dalším jasným příkladem zkušenosti, kterou má každý. Takto tedy funguje opravdová askeze, kdy odevzdáme, odpoutáme se od určité části toho, čím jsme vymezeni, abychom lépe poznávali skrytý a stereotypy omezený potenciál, který máme. Jediná askeze, která má z duchovního hlediska smysl je ta, jenž umožňuje lepší podmínky pro rozpoznání Podstaty, alias v konečném důsledku pro poznávání Boha. Samoúčelné askeze a kšefty, kdy si působíme omezení, abychom účelově něco vypáčili ze života jsou nepochopením.

Když jsme si ukázali, jak z našeho prostoru, způsobem přirozeným a běžně známým, odstranit omezení tělesností a je patrné, že mysl pak může v uvolněné „prázdnotě“ výrazně svobodněji „létat“, pojďme o krok dál s poznáním otevřenosti našeho prostoru. Budeme pro to potřebovat být ve stavu bdělé pozornosti a naladěni mírně, laskavě vůči sobě, protože budeme opouštět uvyklé reakce, způsoby, stereotypy, emoce, myšlenky i nás, jak jsme si sebe vystavěli. Prakticky se to dělá tak, že stejně jako je opuštěné tělo při fantazírování přirozeně uvolněné, aby nerušilo, uvolníme zmíněné úrovně v sobě, které také omezují potenciál našeho vnitřního prostoru. Uvolníme a s laskavostí necháme být, odevzdáme emoce a každé s nimi spojené vnitřní napětí. Bez spěchu, protože o to lépe si pak poradíme s jemnějšími úrovněmi těkavých myšlenek, které se udržují vířením stále dokola a tím opět zužují otevřenost našich možností a stíní uvědomění, poznání toho, čím podstatou jsme. Takto se odpoutáváme od všeho, co má nějakou podobu.

Je patrné, že téměř není možné zakusit vlastní podstatu v podobě „prázdé“ otevřenosti, zažít tuto svobodu a skutečně jasnou mysl, ve které nic nestíní, pokud je mysl plná dojmů z těla, emočního světa, plná poutavých myšlenek. Všechny tyto skutečnosti oživujeme věnováním pozornosti. Ta je přirozeně stále vytahována k „vnějším“ věcem, přičemž pro nás, coby čirého Ducha, jasnou otevřenou mysl je „vnějším“ cokoliv, do čeho se ze své neomezené přirozenosti vydá, přijme to za vlastní a tím to ve svém světě oživí a zároveň tím nutně formuje a vymezuje svůj otevřený potenciál. Na tom není nic špatného, je to přirozená součást bytí. Dělíme se oživováním věcí pozorností o Život stejným způsobem, jakým Bůh oživuje v podobě čistého Ducha nás. To už ale trochu přetěžuji praktické téma představou. Podstatné je, že jsme v onom vycházení k formám, které oživujeme zapomněli na sebe sama ve své původní „prázdné“ a svobodné duchovní podstatě, ztotožnili jsme se s tělem, jeho stereotypy, hromadou zvyků, osobností a prezentujeme je jako sebe. Rozdíl je v tom, že všechny tyto podoby jsou podmíněné, dočasné, zatímco otevřený prostor Ducha, který snad z těchto řádků poněkud více vyplynul nemá omezení v čase a hovoří se o něm jako o věčné podstatě, nesmrtelné duši. Opět – tyto náboženské pojmy nejsou předměty k víře a uctívání, ale skutečnosti, k jejichž vědomé zkušenosti uvnitř by lidské bytosti mělo náboženství vést. Pokud tak nečiní zpronevěřuje se. Krásné je, když Ježíš říká „Já jsem cesta, pravda a život“ (což člověk docení právě s probuzením do své skutečné podstaty). Význam slova Aletheia, které je běžně přeloženo jako pravda, je v čistém smylu odhalení, rozpomenutí, jako opak známé Léthé. Rozpoznání skutečnosti, jaká je.

O popsaném otevření, poznání hovoří některá náboženství a duchovní praxe zcela otevřeně. V józe, buddhismu je to zřejmé. Jde o to si zmíněným „vyčištěním prostoru“ umožnit klíčové poznání a tím skutečně vstoupit na Cestu. Poznání, které je stejně objevem, osvícením, jako vzpomenutím na sebe, jakými jsme tu vždy byli. V obou zmíněných směrech se toto dosažení nazývá Cestou, protože nemá neživý, statický charakter, ale je živým, stálým a vědomým přimykáním k Bohu v srdci. To je zároveň poznání Pravdy, nebo opravdovosti, jak se praktičtěji říká v buddhismu.

Přes tu hromadu slov a příkladů je podstatná jediná věc – usednout, udělat to, uvolnit celou bytost, utišit a vyprázdnit se odpoutáním od všeho, co v jakékoliv podobě vyvstává. Pak je možné vědomě zažít To nenaléhavé, prázdné, přehlížené a často i opovrhované „Nic“, ze kterého vše vzniká a do kterého se vše vrací. První část praxe není o ničem jiném, než o vyčištění srdce a spočinutí v opravdovosti. Kdo už je probuzený touto zkušeností a umí se k Bohu navracet, ten už praktikuje jinak, „po svém“, neboť ví, má poznání.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [26.03.19 16:01] •

Poznání Podstaty

Vrátím se v úvodu ještě k tématu fyziky, spirituality, alchymie, jak se to tu potkalo. Člověk se setkává poměrně často s tím, že lidé z různých duchovních a okultních škol mají tendenci hledat potvrzení své víry v objevech moderní vědy. Fyzika se nabízí nejčastěji, protože její populární součástí je kosmologie. Většina náboženských i okultních škol se také snaží postihnout původ a směřování světa. Mohlo by se tedy zdát, že zde skutečně dochází k setkávání. Většinou však jen v představách a teoriích lidí, kteří nejsou poučeni pořádně ani ve fyzice, stejně jako jim chybí pokročilejší duchovní zkušenost. Představy vytvořené nad populárně naučným podáním fyziky i náboženství se pak mohou jevit jako rezonující a člověk podléhá dojmu, že „vědci potvrzují tisíciletou duchovní moudrost“.

Fyzika už byla myslím solidně uvedena SNOPem, zaměřím se tedy na kosmologii, kterou nesou duchovní směry a na způsob, kterým se v rámci nich poznává. Hned tady rozlišme poznávání a spekulativní obrazotvornost představ. Jsou to věci stejně rozdílné, jako bezprostřední kontakt s jiným člověkem a jeho poznávání versus sbírání informací o onom člověku a vytváření si představ o něm. V druhém případě lidé často předvádí velikou sílu víry, že čtením a dalším sběrem informací skutečně dojdou poznání toho druhého a paradoxně čím silnější jsou v této víře, tím méně připouští možnost (natož aby pracovali na tom) se s objektem svého poznávání doopravdy setkat. Nepotřebují to přece, neboť ze svatých knih a od autorit vědí, jak To je.

Většina hlavních spirituálních proudů je ve shodě, že je možné a také záhodno dojít zkušenosti, která člověka zásadním způsobem proměňuje. Znovuzrozuje, osvěcuje, realizuje, zasvěcuje, vysvobozuje atd., podle pojmů, které příslušná duchovní škola volí. Jedno, zda křesťasnký mystik, buddhista, taoista, jogín…ať jsem potkal realizované lidi z kteréhokoliv prostředí, všichni vykazovali stejnou zkušenost a proměnu, ve které jsme došli setkání. Mluvili o ní sice různými slovy, ale to jen proto, že nějakou formu mít sdělení musí a ta forma má svoji/jejich tradici.

Ona klíčová iniciační zkušenost je opět bez ohledu na konkrétní školu typická jistým konkrétním poznáním, spojením, setkáním, sjednocením. S čím, nebo s kým je už v rámci doby a tradice líčeno navenek různě, ale člověk s onou zkušeností se poměrně rychle zorientuje. Ve chvíli bezprostředního setkávání, spojení máme zkušenost přesahující individuální omezení, zkušenost doslova kosmologickou. Prožíváme vztah a spojení s něčím, co je nám bytostně vlastní a zároveň naprosto univerzální, všudypřítomné, všemohoucí…atd. Zkušenost a proměna člověka, která z ní plyne je cenná, protože právě z této zkušenosti plyne samo náboženství, coby směrování člověka k původu jeho i světa.

Pojďme se podívat, na pár příkladů jak hovoří různé duchovní tradice o tomto Jednom, ve kterém se potkávají, stejně jako se v Něm potkáváme my. Některé To tématizují více, jiné se díky Jeho povaze omezují na praktické metody, kterými vedou k vlastní bezprostřední zkušenosti s Ním. To je velmi vhodný přístup, neboť nic neoddělí člověka od Boha tak jistě, jako lidské představy o Bohu. Stejně dobře, jako ve výše zmíněném případě člověk, který o druhém mnoho zjistil, vytvořil si jeho obraz a pak nepoznává, že onen člověk stojí vedle něho. I s našimi nejbližšími, nám bytostně známými dojdeme zkušenosti, že slovy je nelze zcela popsat, vyjádřit a raději toho, kdo touží je poznat s nimi seznámíme:

Tao Te Ting:
Tao, které lze postihnout slovy není věčné a neměnné tao…
…Bezejmenné je prapočátkem nebe a země…
…Vše vyvěrá ze stejného prapůvodu. Stejnost - toť hlubina záhadnosti. Záhada všech záhad, brána veškeré tajemnosti…
…Tao - ač prázdné - působí-li, jako by bylo nevyčerpatelné. Je tak propastné! Jako by bylo praotcem všech věcí!...
…Je tak nezměrné! Jako by trvalo od věků! Nevím, koho je synem. Zdá se, že bylo dříve než Nejvyšší.

BhagavatGíta:
Já jsem pramenem všeho, neboť vše ze Mne pochází…
…Nadsvětský duch, náš duchovní Domov, nejvyšší Čistota, Pán, věčný božský Člověk, nezrozený Bůh na počátku, Ten všepronikající…takovými slovy Tě nazývají…
…Můj původ neznají ani zástupy bohů, ani velcí zřeci, vždyť právě já jsem po všech stránkách jejich Počátkem…
…Já jsem pramenem všeho, neboť vše ze Mne pochází…
…Jsem duchovní podstata, která je přítomna v srdcích všech bytostí, jsem též jejich počátkem, rozkvětem a naplněním….

Nový zákon:
Na počátku bylo Slovo (Logos!) a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha.
Všechno povstalo skrze něj a bez něj nepovstalo nic, co je.
V něm byl život a ten život byl světlem lidí.

Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec.

Smaragdová deska:

Co jest dole, jest jako to, co jest nahoře a to, co jest nahoře, jest jako to, co jest dole, aby dokonány byly divy jediné věci.
A jako všechny věci byly učiněny z jediného, za prostředkování jediného, tak všechny věci zrodily se z této jediné věci přizpůsobením.
Tu sídlí síla, ze všech sil nejmocnější, která překoná každou jemnou věc a pronikne každou věc pevnou. Takto stvořen byl vesmír.

Dalo by se pokračovat, ale všechny citované výpovědi jsou o Jedné jsoucí skutečnosti, kterou člověk poznává v podstatě jedním způsobem. Mysl, která je zaměstnána a naplněna smyslovými dojmy, silnými emocemi, rušivými myšlenkami si jen obtížně všimne (své) vlastní podstaty. Na to je třeba se ztišit, odpoutat a obrátit. Tomu se budu konkrétněji věnovat příště, coby cestě ke zkušenosti s Ním.

Mnoho popisů v duchovních svědectvích o zkušenosti s Podstatou má univerzální charakter a hovoří o podstatě vesmíru, světa, všeho. To může mnohdy rezonovat se snahou fyziky najít jednu teorii všeho, s hledáním nejobecnější „částice“ hmoty, ze které je stvořeno a složeno vše další. Přesto nepovažuji za vhodné jít tímto směrem, protože fyzika a spiritualita, když už se potkávají, tak jinak.

Poznání v duchovním slova smyslu je schopnost všimnout si po opuštění všeho rušivého samotného „prostoru“ mysli (duše), kde se vše odehrává. Všimnout si oné natolik obyčejné, že zcela přehlížené samozřejmosti, ze které vše pramení. Všimnout si "oka, které se dívá"...což si rýpnu do "alchymistů" je pravým důvodem, proč se zdůrazňuje, že toto podstatné lze vidět pouze v "Zrcadle". Mít schopnost obrátit pozornost od vnějších věcí a všech konkrétních forem a prostě spočinout v Tom, co je. Od okamžiku vědomého setkání s Ním se pak vracet do spojení a Jednoty, pak zpět do obyčejného, konkrétního bytí a proměňovat, zdokonalovat se touto „cirkulací“. Rozvolněním a zformováním. Rozpuštěním a stražením, jak se říká v Alchymii.

Ovšem ona Alchymie, která tu byla zmíněna a na kterou nejčastěji narazíme…ač se tváří jako jediná a pravá Alchymie…je pouhým vulgárním materialistickým nepochopením toho, co citované texty a všechny další podstatné duchovní směry považují za největší poklad, který se člověku dává. Za skutečné Filozofické zlato, které zůstává touto „alchymií“ míjeno, opovrženo, nepovšimnuto, neboť jej nelze uchopit rukou a nakonec ani nijak jinak uchopit a zmocnit se ho. Prima materie v původním smyslu není opět nic jiného, než na co se pod různými názvy odkazují texty výše. Jistě by bylo k materialistům velmi milé, aby Bůh dopustil, že někde mohou nalézt „opovrhovanou“ substanci, temnou, protože neproniknutelnou, beztvarou, ze které pak působením utvoří jakoukoliv konkrétní matérii. Jakési kmenové buňky světa, které by uměním převedli na libovolnou formu bytí. Třeba opravdu je i v posledním z posledního, ale pokud nejsme opravdu hrubí materialisté, je patrné, co se Počátkem všech věcí míní a co je naopak degenerovanou materialistickou ozvěnou hledání oné „jedné věci“ Smaragdové desky, hledáním První materie. Jak už jsem avizoval, příště více rozeberu, jak se různé tradice staví k praktickému a každodennímu způsobu, kterým člověk dochází konkrétní a bezprostřední zkušenosti s Tím. Dokud nejdeme takovou cestou, pouze a jen kupíme představy o skutečnosti, kterou máme blízko, ale místo k Ní jdeme za obrazy našich představ o Ní a tedy všemi myslitelnými směry od Ní. Zde platí, že všechny cesty, lépe řečeno směry, vedou jinam a ta jedna Cesta vede do Říma.

SNOP - [16.03.19 15:58] •

SISACHOCHUš - [14.03.19 17:28]: Na me na to jdes nejak moc rychle, ja se nemam ceho chytit a pak mam pocit, ze blabolis. Zkusim si to nejak pro sebe utridit, snad z toho neco bude.

Chytl bych se s dovolenim dvou veci. Za prve, ze dle tebe to, ze teorie je "chybna" znamena to, ze "nevystihuje podstatu prirody". Za druhe, ze lze dosahnout (jedno jak) "plneho poznani".

Fyzika je projekt, kteremu sice zpocatku - dokud nebyla fyzika oddelena od filosofie - slo o "plne poznani" a "podstatu prirody", ale pak prisel Newton a cely projekt reformuloval: co je lepsi - hadat se o to, jakou ma priroda podstatu, nebo proste popsat, jak se veci pohybuji a na sebe pusobi? Newton si odpovedel, ze to druhe, a postavil zaklad moderni fyziky, kterou zadne "plne poznani" ani "podstata prirody" nezajima. Zajima ji priroda pouze natolik, nakolik v ni lze konat a nakolik ji lze pozorovat, to jest nakolik s ni lze manipulovat a nakolik ji lze predvidat. Ackoli lide (i fyzici, nakolik jsou lidmi) maji tendenci povazovat fyikalni teorie za "pravdu o prirode", v podstate jde jenom o futral na matematiku, ktera predvida vysledky experimentu. A tam je to tak, ze zatimco einsteinovy rovnice predvidaji i vysledky hodne specialnich experimentu, etericka teorie (jak byla formulovana v 18. stoleti, o zadne jine nic moc nevim - kondenzace eteru tak, jak o ni mluvis ty i Locki soucasti zadne fyzikalni teorie - ani v puvodnim filosofickem smyslu - nebyla, nejbliz jsou stoici s ohnem) neumi vysvetlit ani relativne bezne jevy. Pritom fyzika nefunguje tak, ze by novejsi teorie "prekonala" teorii drivejsi, minimalne pokud ta drivejsi neni vylozene spatne (tj. ze nepredikuje ani jevy v oblasti sve erudice): domy se staveji podle Newtona, na vetsinu elektrickeho haraburdi staci Kirchhoff, na vetsinu elektromagnetismu Maxwell... atd. atp.

Kdyz rikas, ze "chybna teorie" je ta, ktera "nevystihuje podstatu prirody", tak vsechny fyzikalni teorie jsou chybne, a pokud nejsou, tak pouze nahodou, protoze nikdo se nesnazil, aby chybne nebyly. Obdobne nemaji "plne poznani", protoze i kdyby nejaci fyzici nalezli onu "teorii vseho", tedy jednotnou matematiku, ktera bude predikovat uplne vsechny jevy, tak stejne se domy budou stave podle Newtona (viz vyse) a jako by Zeme byla plocha. Uz nyni jsou ty "nejobecnejsi", tedy "nejlepsi" teorie tak slozite, ze podle nich nelze sestrojit nic, krom tech uplnych specialit, na ktere jsou delane (a ktere zahrnuji typicky cerne diry nebo urychlovace castic). Kdyz reknu, ze rovnice 1+1=2 je teorii vseho, ma to z hlediska fyziky dost podobny dopad na staveni domu jako jakakoli jina teorie vseho.

Ale co je teda tou "podstatou prirody"? Co obsahuje ono "plne poznani"? Co to vubec znamena?

Ja bych treba rekl, ze podstatou prirody je Buh a plnym poznanim prirody je tedy poznani Boha. Ale mozna je v Bohu priroda pouze jako v pricine a poznani Boha neni plnym poznanim prirody, podobne jako poznani matematickych axiomu neni plnym poznanim matematiky. Mozna plne poznani je spise to, jak priroda z Boha vychazi a jak se utvari. Ale co je to, co se utvari a vychazi? To by byla otazka po podstate - a mozna odpovedi je, ze to my vychazime a utvarime se: podstatou prirody jsme my (nebo priroda ma stejnou podstatu jako my?). Nebo opravdu vychazi a utvari se neco, co ma nejakou podstatu.

Ale pokud je to tak, ze priroda ma nejakou podstatu, ze opravdu necim je, tak co znamena ji plne poznat? Kdyz reknu "příroda je fílové brukaté hrumpf", neznamena to nic. Kdyz reknu "je to hmota" nebo "je to duše", znamená to uplně to samé: nic. Protoze co je to hmota ci duse ci hrumpf?

Aby to bylo nejake poznani, musi umet odpovidat na otazky, nebo lepe: zbavovat nas otazek. Uplne poznani znamena uplnou absenci nejasnosti, tedy uplnou absenci otazek. Castecne poznani odpovida na nejake otazky, uplne poznani na vsechny.

Ale jake otazky po prirode si klademe? Pokud po jeji podstate, tak "hrumpf" je stejne dobra odpoved jako kazda jina. Pokud po objektivnich zakonitostech, atd., dochazime, jak uz bylo receno, k fyzice. Pokud po zdroji, pak odpovedi je Buh. Pokud po zpusobu, tak odpovedi nalezame ve filosofii.

Long story short: poznani prirody je detskou hrou ci hodinarskou piplackou podle toho, jake otazky si klades a co vnimas jako "poznani".

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [15.03.19 14:03] •

SISACHOCHUš - [14.03.19 17:28]: Víš, tak, jak je na paralelním, alchymickém fóru chápán Fulcanelli ve vztahu k školským vědomostem je tragické. Zároveň s tím, jak se ohání prostotou jeví populárně naučný (rozuměj povrchní) zájem o fyziku své doby a jak se vícekrát ukázalo, tak ti, kteří F. považují za autoritu si vědu 100 let starou rádi berou za argument. Ať už je to fyzika, nebo třeba geologie. Míra povrchnosti v argumentech z těchto věd mě finálně vzala chuť se takových debat účasnit. Tečkou bylo vytažení geologa Pošepného a snaha vidět v jeho díle potvrzení některých alchymických pravd (nerosty dorůstají apod.). Co je na tom špatně je přijetí víry, že třeba ten Pošepný, nebo ještě lépe starší Staří byl méně zatíženým (školními znalostmi) pozorovatelem přírody a měl tak do ní hlubší vhled. Dnes jsme o 100 let dále a právě na velmi poctivém pozorování přírody víme ještě lépe, jak věci fungují. To je ale odmítnuto s tím, že je to školní zátěž. Pošepný by jásal, alchymisté deformovaní Fulcanelliho pohledy dnešní pozorování odmítnou, aby se konzervovali v omezeném poznání starších časů, které jim nechává prostor udržet víru. To však jen na začátek, teď to podstatné k teorii éteru, kterou jsi zmínil:

Celá tato teorie je nefyzikální, neexperimentální v rámci fyzického světa a její původ lze jednoznačně dosledovat v textech náboženských, které prezentují lidskou duchovní zkušenost s povahou a podstatou Přírody, světa.

Éter, jako pátý element, rodící nevyzpytatelnost a neuchopitelnost, ze které ožívají veškeré formy bytí je zkušeností získanou niternou lidskou praxí. Chceš-li vhledem do Přírody/Přirozenosti určitého konkrétního typu. Naši milí dnešní alchymisté tento druh zkušenosti v rozvinutí Fulcanelliho důsledně oddělují od svého rukama hmatatelného snažení a vybírají si takové staré autority, na kterých je toto nepřirozené oddělení a roztržení světa lidského poznání udržitelné.

Éter je to, co už opisují Védy, nebo taoismus víc než 25 století zpět. Je to totéž, jako akáša, nebo "prázdnota". Pátá, (ne)projevená skutečnost, která je prostorem, ve kterém a ze kterého se cokoliv zformovaného rodí. Na tom se shodnou mudrci nezávisle na kultuře a době, jsou-li pochopeni, resp. je-li znovu učiněna zkušenost, ze které mudrci píší. Cesta k tomu je známá a opět díky stejné povaze lidské duše i zevního světa nezávislá na době a kultuře.

Problém je, stejně jako u dnešních moderních alchymistů (ale i spousty filosofů), že pojmy jako akáša, éter, prázdnota uchopili lidé bez oné klíčové zkušenosti s podstatou Přírody a začali je rozvíjet intelektuálně. Byť by mnozí křičeli, že ne, nevidí si na špičku nosu. Jedno jestli filosof, nebo alchymista, ti, kteří k Věci přistupují tak, že o ní přečtou všechno možné, aby pak v rámci filozofické, nebo alchymické metody dále rozpracovávali téma jsou naprosto mimo!

Poznáš je tak, že se dokonce zatvrzele brání tomu, že by dnes někdo mohl mít vlastní zkušenost s éterem, akášou...říkej tomu, jak chceš. Nejvíce ze všeho tito lidé připomínají cestovatele, kteří cestují čtením průvodců. Řekněme, že jsem osobně byl v Římě. Mám s tím městem zkušenost a celkem se tam vyznám. To považuji za podstatné. Byl jsem tam, vnímal, osahal, navázal vztah. Podobně jako jsem udělal zkušenost s tím, co je za pojmem éter a dalšími zmíněnými. Jenže naši milí teoretici mají přečteny všechny průvodce po svatém městě. Znají z nich každý kout. Ty že jsi byl v Římě, křičí? Vždyť ani nevíš co je na Via Celsa 5. :-) Oni, kteří o Římě přečetli všechno mi snadno dokážou, jak málo o něm vím. Mají svůj model města, přesně odpovídající všem jejich načteným znalostem. Pracují na něm a v něm, rozvíjí ho, korigují podle nových informací, které si přeložili z italských originálů. A ten co umí italsky pár slov a Město řádně nezná, že tam prý byl? Ani omylem! Vždyť nemá vybudovaný svůj model města, ve kterém "pracuje". Na kterém by mohl ukázat, jak tvrdě převádí znalosti knih prací rukama do reality. :-) Dokonce si dovoluje mluvit o místech ve Městě, které nikde u Starých nenajdeme.

Rozepsal jsem se, ale považuji to za důležité. Rozvlekle a neobratně, ale snad jasně z toho plyne, že u teorií s éterem, akášou, prima materií, materií prima...atd. je to úplně stejné. Existuje cesta, jak se dostat ke zkušenosti těchto skutečností. Pro každého člověka. Stejně jako existuje z místa, kde se každý jeden nachází, cesta do Říma. Budovatelé teorií, jako třeba Fulcanelli, zaměnili práci na modelech za cestu, kam mají jít. Kombinují svědectví těch, kteří Tam byli a ve své dílně vytváří dokonalý obraz svatého Místa. Dle pravidel, která ze svědectví zasvěcených vyvodili.

Jistě chápeš, jak zmatení jsou tito skvělí znalci Říma pro každého, kdo ve Městě alespoň jednou byl. Když tu připomeneš teorii éteru a řekneš, že může být v mnoha ohledech lepší v porovnání s fyzikálními teoriemi, nedám Ti za pravdu. Je to naprostá zmatenost a teorie éteru je zmatená fantazie těch, kteří o éteru četli, netuší, co se jím míní, ale vybudovali si na představách o něm model přírody. Když tento model, spíše a lépe modla, začne být dost velká, zdá se ožít vlastním životem a pohltí své tvůrce, které jako bludička vede do chaosu. Od poznání skutečnosti k sobě a dalšímu krmení modly.

SISACHOCHUš - [14.03.19 17:28] •

Proč by vyvolení měli být zrovna absolventi věhlasných univerzit? Nestačí jim, že je už jejich akademický titul pasuje do řad elity? :)
Pokud se odvolávám na alchymickou tradici, tak dobře víme, že např. Fulcanelli říká, jak alchymické umění vystihuje samu podstatu přírody a jejím pozorováním že lze dosáhnout plného poznání. Rovněž se píše, že Velké Dílo je vlastně jednoduché jako "...dětská hra a ženská práce..." a
dále F. trvá na tom, že "školské" znalosti jsou Dílu na překážku...

Pořád reaguji na původní příspěvek, kde se Janniv píše "...s podobnými modely, které vyvozují fyzici dnes, přicházeli filosofové už před staletími..." !
Alchymický Merkurius, který tvoří veškerou hmotu svým vysrážením, mi přijde jako velmi výstižná analogie fyzikálního eteru.
Chybná podle mě znamená to, že nemusí plně vystihovat podstatu přírody. Ostatně vědci dodnes marně pátrají po vytoužené teorii všeho, takže kdo ví, jestli si taková teorie časem nevyžádá revizi Eisteinovy práce.

SNOP - [12.03.19 02:56] •

SISACHOCHUš - [11.03.19 19:56]: Kdyz ja uplne netusim, co to znamena "je chybna". Videls docking Crew Dragona na ISS? Nebo ty zabery z Hajabusy u Ryugu? Nic z toho by nebylo mozne, kdyby se to pocitalo newtonovsky. Coz samozrejme neznamena, ze objekty teorie relativity "jsou", pouze to, ze ta matematika, ktera je za ni, hezky predikuje experiment a ze na jejim zaklade muzeme lepe konat ve svete.

Na druhou stranu teorie, ktere jsou podstatne jine, pokud nepredikuji to same jako teorie relativity, jsou pro spoustu aplikaci proste nepouzitelne. A zatimco lze rikat, ze "ackoli matematika predikuje experiment, entity teorie jsou pouze pomocne a neexistuji", lze jen tezko rikat opak, tedy "entity jsou realne existujici, ale teorie nepredikuje experiment". Jisteze i to jde, viz Churchillova odpoved na to, ze jeho nazory neodpovidaji faktum: tim hur pro fakta. Ale je to meh.

Kazdopadne me celkem zajima, proc si myslis, ze by mel byt svet intuitivne uchopitelny, dokonce "daleko lepe". Proc by mel byt vubec pochopitelny ci uchopitelny. Proc by to nemelo byt tak, ze aspon nejakeho pochopeni dosahnout jen vyvoleni, napriklad vyvoleni zkouskami na matfyzu :-)