Zariatnatmikova knihovna

Diskuse

Položky 355-364 z 36883 nalezených.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [01.04.19 09:08] •

JAB - [29.03.19 20:32]: Ano, také díky. Te druhý odstavec je podstatný. Jedna část cesty je hledání. Druhá, po nalezení, je přimykání, obcování a proměňování (se) Duchem. První část cesty je o víře, druhá o důvěře. V Toho, se kterým jsme spojeni, ze kterého žijeme. Pád má vlastně vždycky stejnou příčinu...dojem, že už jsme dost silní, abychom žili sami ze sebe. Tím se odpojujeme a bez spojení už jen dohasínáme. Oddělenost je příčinou smrtelnosti, od Boha neoddělené žije věčně.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [01.04.19 08:48] •

KUATO - [29.03.19 15:05]: No a jestli pojímáš alchymii takto, tak jsem vůbec nepochopil, o čem jsme se tam léta přeli. Jestli je v tomhle těžiště, tedy proměňovat alchymistu, tak ano. S tím jsem přišel a držím to do dneška. Je mi jedno jak to nakonec vypadá. Sice trochu kroutím hlavou nad tou tajnou šarádou kolem, ale nemusím rozumět všemu...třeba to má význam, napětí, které burcuje k práci a úsilí. Bohužel x-krát jste popřeli, že Alchymie je cesta realizace alchymisty. Kdyby ano, je to jen jiná cesta duchovní, nerozumím všem, nemusím jí rozumět, ale v takovém případě nemám připomínek mimo té, že pojetí, které jsem viděl postupně po generacích degeneruje.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [01.04.19 08:35] •

KUATO - [29.03.19 14:55]: Tady ale vidím, Kuato, právě ten rozdíl. Pokud by Alchymie byla hobby bez větších ambicí, budiž. Pokud by byla cestou s cílem individuálního rozvoje alchymisty, budiž. Pokud by byla metaforickou duchovní naukou, také by platilo, co říkáš. Jenže to vše jste popřeli, když to řeknu stručně. Vaším materialistickým přístupem. Nikde ve světě nevidět výsledky této alchymie, mimo plození dalších náznaků vykombinovaných z náznaků Starých a velmi dobrého osvojení nepřejícnosti. :-)

Pokud bys řekl, že alchymie je hobby, které Tě naplňuje, nemám žádné připomínky. Jenže tady jde v každém případě o víc. Jde o víc, jestli jsem zabedněnec já a skutečně je tu cesta ke Kameni, jak v ní věříš Ty a další. Jde o víc i v případě, kdy jste naopak Vy obětí cesty nepochopení duchovní práce. Po vašem ale, narozdíl od jakékoliv cesty duchovní, je vše do vyrobení Kamene jen nejisté možná. Mnoho bylo těch, po jejichž celoživotním upřímném snažení zůstala "nedovařená" substance, ve které se tak hezky a dlouho potvrzovalo, jak pochopili a dešifrovali alchymické texty. ;-) Zadrobílek budiž příkladem. Zuzana ten výsledek jeho snažení někde má. V jeho případě se vše vyváží alespoň tím, co všechno vydal. Jediné, co v tomto světě mohu pozorovat jako výsledek alchymické cesty, kterou vyznáváte je dopad na Vás a jak Vás to formuje. Jinak tu nic není. A ten způsob formování je hodně podobný tomu, jaký ukazuje Canseliet v předmluvách a jinde, kde se vyrovnává s kritikou.

Stručně - tak, jak jste to pojali jste sami nastavili, že jediným, co má smysl je ten Kámen v ruce. Do té doby jsou všechno jen dohady a "možná". Všem, kdo to takhle uchopí to nakonec "funguje" a praxe jim potvrzuje cestu, mají "správné" meziprodukty a nakonec vždycky věc, která je už skoro Kámen. ;-) Když ho nedovaříš, co je výsledkem? Naprostá většina, jak sami říkáte ho nedovaří. Nelze podle mého srovnávat jak to děláš. Cesty s cílem formovat člověka mají smysl i když po nich udělá jediný krok, jediné malé zlepšení. Neboť jde o duši. V alchymii to platí jak? K čemu jsou i velmi pokročilá dosažení, kde nebylo dosaženo cíle? Mimo subjektivní spokojenosti a dobrého hobby. To samozřejmě vůbec není málo, ale naše shoda bude snad alespoň na tom, že Alchymie míří výš.

CHALWAT - [31.03.19 15:44] •

JANNIV - [28.03.19 08:44]: Lépe bych řekl, že ne školské vědomosti jsou na závadu, ale neschopnost vidět je v souvislostech a aplikovat.

LENOCHWARE - [30.03.19 18:57] •

SNOP - [29.03.19 17:59]: Já nevím. Život je neustálé poznávání a konání, realizování, pohyb. Vím, že si někteří starořečtí filosofové představovali dokonalost jako neměnnost, ale co by to bylo za stav, kdy už jsem například všechno poznal a vykonal a nic už dál nelze? Samozřejmě nepopírám, že existují iniciační zážitky, kdy člověk získá úplně nový náhled na svět, ale s představou dojití do nějakého absolutního cíle mám trochu problém. Na druhou stranu nějaké nekonečné poznávání a změna by možná nakonec taky bylo beze smyslu. Třeba je řešením nějaká velká syntéza, která stojí nad těmihle omezenými pojmy, to ani konečné ani nekonečné, ani jsoucí ani nejsoucí, co nelze popsat slovy, jak pravili někteří mudrci, pokud nekecají.
Otázka je když šalamounsky prohlásím, že jsem ani nedošel ani došel cíle který ani není ani je, co si z toho kdo vezme.:)

JAB - [29.03.19 20:32] •

Chtěl bych Lockimu poděkovat za skvělé příspěvky. Možná malou poznámku k pojetí askeze: naučit se snášet omezení, uvědomit si, co všechno mohu svou vůlí překonat a do jaké míry je moje mysl nezávislá na těle, může být velmi posilující, i když se to navenek může jevit jako marné sebetrýznění. I sebetrýznění je forma ponoření se do vlastního nitra. Ne pro každého nutná, ale cenná.

"Totálnost" onoho "totálního cíle" je limitovaná dvěma aspekty:
1) To, co se z vnějšku jeví jako hlavní cíl, může při pohledu zevnitř představovat jen prostor pro další, z vnějšku nezbadatelné cíle.
Když jsem se učil řídit auto, bylo mým cílem se naučit řídit auto. To teď umím, z mé tehdejší perspektivy je cíl dosažený a žák autoškoly by na mě nahlížel jako na někoho, kdo cíle dosáhl. Ale já vím, že se stále potřebuji zlepšovat - taková škola smyku by mi třeba určitě prospěla. To je ale cíl podmíněný tím, že už umím řídit auto, když jsem auto řídit neuměl, něco takového jsem si vůbec neuvědomoval a ani by mě nenapadlo, že něco takového potřebuji.
V křesťanském systému se jako příklad nabízí sv. Tomáš Akvinský a jeho "mihi videtur ut palea".

2) To, že cíle dosáhnu, neznamená, že jej mám zcela jistý a že jej ještě nemohu ztratit. Dosažení cíle není definitivní, nebo je definitivní pouze v eschatologické rovině. I když jsem něčeho dosáhl, má smysl "upevňovat pozice" a střežit je. "Dosažení" Cíle není/nemusí být pasivní spočinutí, ale něco, co je třeba aktivně (přinejmenším spolupůsobením) udržovat. Tenhle moment je v křesťanství zvlášť silný.
1 Kor 10,12 A protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl.
To, že jsem dosáhl cíle, neznamená, že jej nemůžu ztratit. Ani satan, který byl první z andělů, si své spojení s Bohem nedokázal udržet a přemohla jej pýcha.

SNOP - [29.03.19 17:59] •

LENOCHWARE - [29.03.19 15:32]: Ja se nebudu vyjadrovat k alchymii, ale na druhou stranu to, ze Cesta ma svuj Cil, a o ten jediny jde, mi pripada dulezite. Sice je dobre, kdyz pred tim cilem je ta Cesta minimalne ne-zla, protoze koneckoncu tech lidi, kteri dojdou do Cile, je mensina, nicmene byla by chyba se domnivat, ze proto je Cilem ta Cesta.

Dosazeni Totalniho Cile si na druhou stranu nelze predstavit jako "zazneji fanfary a konec zvonec". Ale to, jake to je, je samozrejme vyhrazeno prave tem, ktery se neboji ten Totalni Cil naplnit, tedy pustit se.

KUATO - [29.03.19 15:59] •

HAD - [29.03.19 15:26]: nojo, to bohuzel ne.

LENOCHWARE - [29.03.19 15:32] •

LOCKI: Chtěl jsem napsat něco jako Kuato - že totiž představa, že dosáhnu nějakého totálního Cíle - a co pak? Pak už nic? - mi připadá taková divná.
Jinak k čemu to těm alchymistům je: já tady nechci dělat advokáta alchymie, protože o tom fakt nic nevím a třeba je to opravdu k ničemu nebo dokonce škodlivé a zavádějící. Takže nevím, jaký to má přínos. Ale kdybych chtěl udělat zlomyslnou podpásovku, tak zrovna tak by se mohl někdo ptát: "A k čemu jim to je, sedět celý život se zkříženýma nohama a snažit se nemyslet na nic?"
Podle mě by se muselo jít hlouběji a do větších detailů, aby se ukázalo, co je na něčem dobré, eventuálně špatné. Takhle obecně se asi k ničemu nedobereme. A i tak vždycky může někdo přijít a říct: Jo, kdyžs to deset let poctivě nestudoval a nepraktikoval, tak nevíš o čem mluvíš!

HAD - [29.03.19 15:26] •

KUATO - [29.03.19 12:30]: Ale, že se tam po Lockiho odchodu rozjela plodná diskuse, když Vám to tam do té doby tak kazil a znemožňoval ji... :-/