Zariatnatmikova knihovna

Diskuse

Položky 72-81 z 36881 nalezených.

Ahoj, hledám pdfko k jakýmkoliv knihám Jiřího Vacka, ale nenalezám. Mohla by nějaká dobrá duše poskytnout tyto materiály? Všechno co jsem našel byly pouze ukázky cca 10 stran z celé knížky.

Kdybyste měli cokoliv jiného co se týká jógy, klidně to pošlete taky.

Dík

EGO-N - [10.01.23 01:08] •

https://web.nli.org.il/sites/NLI/English/digitallibrary/pages/viewer.aspx?&presentorid=MANUSCRIPTS&docid=PNX_MANUSCRIPTS990000410670205171-1#|FL10345888

EGO-N - [03.01.23 19:33] •

https://archive.org/details/TheSearchForGodInAncientEgypt_201807/

BLACKBROWSER (vulgo EGO-N) - [02.01.23 06:06] •

https://opu.peklo.biz/p/23/01/02/1672635806-ab1ab.jpg

BLACKBROWSER (vulgo EGO-N) - [31.12.22 06:04] •

Psyché držící lampu a nůž, jak stojí nad Amorem (Erosem), se podobá Mithrovi s pochodní a nožem - a kámen, z něhož se Mithras odřezává, je stejný jako Kosmické vejce, z něhož se vynořuje Eros.

Tím, že drží lampu, Psyché zrcadlí Eróta a stává se Erótem, stává se tím, kdo hoří, a ne tím, kdo je spálen. Okamžik, kdy je Amor spálen (v Apuleiově Metamorfóze), je okamžikem, kdy se duše stává tvůrcem svého osudu - ukradne oheň - a uvede do pohybu nový proces, zdánlivě omylem, ale pouze ve vztahu k předchozímu stavu. Každé zrození obsahuje rozdělení - řez nebo trhlinu.

Zrození Kosmu je zrozením Psyché jako jedince, který se vynořuje prolomením skořápky nevědomé jednoty s přírodou. Barbeloitská gnostická metafora božského Semínka ukrytého v jedinci, které vyrůstá ve svůj vlastní Strom, je stejným procesem - klíček musí prasknout a zničit skořápku semínka, aby se mohl vynořit.
V gnosticismu existují dva úhly pohledu, které si současně odporují a doplňují se. Jeden vyjadřuje smutek prvotního rozervání - zaměřuje se na roztříštění kosmického člověka a původního vědomí, tedy původní Prázdnoty. Tento proud nám ukazuje stvoření jako rovné rozdělení. K rozčlenění Prázdnoty dochází tím, že vzniká něco jiného než ona sama a rozděluje ji zevnitř. To představuje zrození temného demiurga Jaldabaotha. Je potencialitou nevědomosti, která je vlastní oddělenosti - infantilní, nerealizovaný stav individuality, zahalený do temných mraků prachu mnohosti - každá částečka v tomto mraku je dalším individuem, dalším demiurgem.

Druhý gnostický úhel pohledu se však zaměřuje na Touhu mezi oběma polovinami kosmického Člověka - liminální území je naplněno září - a tato záře, která je tajemným Ohněm Šimona Mága, předchází oběma polovicím Člověka a je jejich původním stavem jednoty. A přesto se tento Oheň také rodí do času a prostoru skrze práh, který stojí mezi nimi. V negativním úhlu je Člověk stínem, nepřítomností - a v pozitivním úhlu je tatáž nepřítomnost dveřmi, do nichž je třeba vstoupit, prostorem určeným k zaplnění. Plně realizovaný Jedinec je Demiurgem Světla - který se stal kanálem pro univerzální fluidum - Erosem, který se rozlévá a víří jako ohnivá fontána. První, zdánlivě negativnější a dualističtější gnostický proud lze chápat jako předstupeň druhého - negativní vliv pozitivního Bytí na dokonalost Prázdnoty neboli Propasti je třeba řešit jako první - poté si můžeme uvědomit, že Propast je všude kolem nás - je to naše Matka a Otec - my jsme kapkou rosy plamene visící v ní a odrážející její apofatické hlubiny. Uvědomíme si, že jsme uvnitř Propasti a nikdy jsme ji neopustili ani od ní nebyli odděleni.

Znovu si uvědomujeme sami sebe. Jeskyně jinakosti je rozlousknuta a pak si tuto jeskyni uvědomíme jako prázdnotu - vyjdeme z ní, abychom se do ní mohli vrátit. Držením nože a plamene vyjadřují Psyché a Mithra současné chápání existence jako plnosti a prázdnoty, jednoty a rozdělení, slasti a bolesti.

https://opu.peklo.biz/p/22/12/31/1672462943-1ae92.jpg
https://opu.peklo.biz/p/22/12/31/1672462982-e5f2f.jpg

SIGHT: Nezajem, kdyz ti to unika, tak to radsi vubec neres.

SIGHT - [29.12.22 18:53] •

BLACKBROWSER - [28.12.22 06:08]: Nějak mi unikla pointa, z toho povánočního guláše. Až se člověk ptá, proč takový nátlak, narvat příběh Krista do všech fragmentů, které ti v hlavě zbyly? :)
Škoda, že ses předtím nenaladil na ony "pokojné sféry Ducha", který tu zmínil Locki :)

BLACKBROWSER (vulgo EGO-N) - [28.12.22 06:33] •

Jeden z nejstarších kalendářů na světě dnes vlastně nemá letopočet. První kalendář měli Egypťané cca před 5 000 lety. Tento kalendář však nebyl průběžný, ale začínal vždy rokem 1 s nástupem nového panovníka. Aktuální rok byl tedy nějaký rok vlády některého faraona. Protože však ke změně panovníka docházelo v průběhu roku různě, byl poslední rok jedné vlády současně uváděn jako první rok vlády nástupce, což vnášelo do datování nepřesnosti, které v průběhu tisíciletí narůstaly. Kalendář byl úzce spjat s kultem Slunce, a tedy s bohem Ra. Egyptský rok měl 365 dní, rozdělených do 12 měsíců po třiceti dnech, které se dělily na "týdny" po deseti dnech. Aby se to lépe počítalo, přidávalo se na konci roku pět svátečních dnů. Ve vztahu k přírodním a pásmovým podmínkám měli Egypťané pouze tři roční období - záplavy, setbu a sklizeň.

https://opu.peklo.biz/p/22/12/28/1672205538-03972.jpg

BLACKBROWSER (vulgo EGO-N) - [28.12.22 06:09] •

https://opu.peklo.biz/p/22/12/28/1672204131-cfcc1.jpg

BLACKBROWSER (vulgo EGO-N) - [28.12.22 06:08] •

Pro začátečníky (Doufám, že to tak či onak pomůže, i kdyz je to astrologicko / krestansky vyklad - text od jednoho pritele z fb prelozen deepl.com )

Příběh Ježíše je astrologickou alegorií pro Slunce procházející každý rok zvěrokruhem...... Slunce se každoročně znovu rodí 21. prosince ( priblizne, puvodni angl. text rika 25. 21/22 +3 ), to znamená, že se dny začínají prodlužovat. Je to zimní slunovrat. Je to jeho vlastní otec. Rodí se ve stáji mezi souhvězdími koně a kozy, Střelcem a Kozorohem. Bible používá pro rok den. Astrolog používá pro rok den. Třicet let po Kristově narození byl pokřtěn. Třicet dní po narození vstupuje Slunce do znamení Vodnáře, nositele vody (Baptismo). Po křtu si Kristus vzal své učedníky z řad rybářů a Slunce příště vstupuje do znamení Ryb, ryb. Na počest průchodu Slunce znamením ryb dodržujeme půst a jeden den v týdnu jíme ryby.

Podívejte se znovu na řez. Kristus se pak stal dobrým pastýřem stáda. Slunce vstupuje do znamení Berana, beránka. Je ještě mladý, beránek neboli mladý Bůh Slunce. Kristus pak vyšel ke spáse lidí. Podívejme se, jak Bůh Slunce vychází ke spáse lidí. Staří lidé spotřebovali produkty předchozího roku a modlili se, aby se jejich Bůh Slunce vrátil a zahřál zemi, aby přinesl vegetaci, kterou potřebuje veškerý živočišný život. Přišel a nyní musí vyjít ke spáse člověka; připravit pole k orbě. Býk si zde přichází pro svůj díl slávy a je uctíván, protože představuje zemědělství. Pole jsou zorána a zaseto osivo pro pozdní sklizeň. Podívejte se na řez - dvojčata představují přírůstek. Kristus mluvil o odpadlících. Slunce každoročně vstupuje do znamení Raka. Od 21. června do 22. července, symbolizovaného krabem, který se plazí dozadu, a veškerá vegetace usychá a ustupuje zpět do země. To je letní slunovrat nebo Jan Křtitel, který se narodil pouhých šest měsíců před Kristem a který říká, Jan III-30: "On musí růst a já se musím zmenšovat". Kristus se stal lvem dvanácti judských kmenů. Slunce každoročně vstupuje do znamení Lva, lva, a stává se Lvem dvanácti znamení zvěrokruhu. Kdy? Proč? 22. července až 23. srpna, kdy je Slunce nejžhavější; působí největší silou, "Lvem".

Nechť se čtenář podívá na výřez u každého odstavce nebo popisu jednotlivých znamení. Naši křesťanští přátelé suplují vestálskou pannu. Kdy? Každý rok, když Slunce vstoupí do znamení Panny, jehož symbolem je Panna, od 23. srpna do 23. září. Nyní se podívejte na řez a na centrální kříž, na němž je Slunce každoročně ukřižováno, a uvidíte, že Slunce přešlo přes kříž, na němž je každoročně ukřižováno, a stejně jako Kristus má svůj kříž na zádech - tedy přešlo přes něj. Naši křesťanští přátelé kladou velký důraz na soudný den. Každý rok 23. září vstupuje Slunce do znamení Vah, které symbolizují váhy.

Zemědělec každoročně po sklizni bilancuje své účetní knihy a splácí své dluhy. Bůh Slunce zde však představuje paralelu k Božímu Synu na cestě k ukřižování. Slunce začíná ustupovat, dny se zkracují. Slunce stejně jako Kristus nese svůj kříž směrem k ukřižování. Mějte oči na stopkách. Boží Syn byl ukřižován mezi dvěma lotry. Bůh Slunce je ukřižován mezi dvěma nebeskými lotry. Štír a Střelec, 23. října až 22. listopadu - 22. listopadu až 21. prosince. Každý měsíc v roce je někde sklizeň, kromě těchto dvou měsíců, nebeských zlodějů. Slunce ztratilo svou sílu, stáhlo se zpět, kde je bílo a chladno. Ale Střelec se stal kajícím zlodějem, vzdává se, nečeká do 1. ledna, ale vzdává se 25. prosince. A poté, co Slunce vyjde z hádu, kde bylo tři dny, zatímco dny mají jednu délku, se znovu narodí, stejně jako Kristus. Jsou tři dny přibližně stejně dlouhé, tři dny, po které měl Boží Syn sestoupit do hádu. Není to snad úplné? Vynechal jsem snad něco? Cože? Říkáte, že ne? Ano, vynechal jsem zrádce. Kdo byl ten zrádce? Jidáš Iškariotský byl Kristův zrádce. Ale kdo byl zrádcem Boha Slunce?

Staří lidé si všimli, že navzdory jejich modlitbám a obětem je Slunce každý rok opustilo a vrátilo se zpět, až pro ně zemřelo a nakonec bylo vzkříšeno. Nemohli uvěřit, že by je jejich milovaný bůh Slunce mohl dobrovolně opustit, a tak se podívali do nebe, aby zjistili, proč se vrátil. Ve výšce ho každý rok viděli ustupovat, zřejmě následován obrovským nebeským zástupem, neboť v souhvězdích Vah, Štíra a Střelce je více hvězd než v jiných, a právě tyto hvězdy jako by Slunce pronásledovaly a tlačily zpět. Vedla je jasná a krásná hvězda, kterou staří lidé vídali na východě, brzy ráno, v jarních a letních měsících, stejně jako my nyní. Špičkou země zřejmě klesl na večerní hvězdu a vedl dál nebeský zástup. Říkáme jí Venuše, bohyně lásky. Oni ji nazývali "Lucifer, nositelka světla". A tak volali: "Jak jsi spadl z nebe, Lucifere, hvězdo jitřní?" "Jak jsi spadl z nebe," odpověděli mu. A tak tu máte příběh o válce na nebi. POLIBEK ZRADY. Dovolte mi, abych zde upozornil na další fázi příběhu, byť nesoucí se spíše ve prospěch ideálu než skutečnosti.

Jsem nucen zde katolické církvi přiznat značnou zásluhu za to, že alespoň formálně drží posvátnost ctností, které se tak silně drží v kněžském celibátu a posvátnosti manželských svazků, ne-li v neposkvrněném početí. To vše bylo nepochybně čerpáno z paralelního příběhu na nebesích, původně uctívači pohlaví. Kristus, Syn Boží, vždy mluvil venku, většinou v letním čase. Stejně tak se díváme na slunce, většinou v létě. Kristus měl 12 učedníků. Slunce má 12 učedníků nebo 12 znamení zvěrokruhu. Kristus byl zrazen polibkem Jidáše Iškariotského. Slunce bylo zrazeno polibkem od Lucifera, nositele světla, Venuši nazýváme bohyní lásky.

Kristus měl jít do Getsemanské zahrady, kde ho nakonec pronásledovaly zástupy vedené Jidášem Iškariotským. Kde se tato zahrada nacházela, nikdo neví. Slovo Getsemany znamená olivy nebo lis na olej - říká Potter; Slunce se v letních měsících vydává na cestu zahradami, pronásledováno nebeským zástupem hvězd Střelce, znamení náboženství, a Štíra a Vah, vedeným Luciferem, nositelem světla neboli Venuší. Jako Jidáš zradil Krista, tak Lucifer neboli Venuše tímto způsobem zrazuje Slunce. Slunce je dárcem života, přesto stojí ve svých orsech osamoceno. Nižší živočichové rozmnožují své druhy, dokonce i stromy a květiny vyvíjejí nové úsilí.

To je sopka, kterou Slunce dává při poslední večeři. Venuše, bohyně lásky neboli Lucifer, jak ji nazývali, působí na celou přírodu vlivy vášně, polibkem zrady, to znamená, že odměnou za hřích je smrt. Starý člověk ztrácí vitalitu, nižší živočichové vyvádějí svá mláďata, aby zahynula v kruté zimě, stromy a květiny jsou zachváceny ranními mrazy; tedy "mzdou za hřích je smrt". To vše jsou následky zrady polibkem z vášně, za kterou se Lucifer, tj. bohyně lásky Venuše, stydí. Musíme si uvědomit, že Jidáš zradil Mistra za 30 stříbrných. V Matoušově evangeliu xxvii,5 se píše: "Odhodil stříbrňáky v chrámu, vyšel ven a oběsil se." A tak se stalo. Zde se pisatel zřejmě dopustil chyby. Žádná paralela pro jeho oběšení neexistovala, ale pozdější pisatel, který chybu viděl, astrologicky říká - Sk 1,18: "Ten pak koupil pole za odměnu za nepravost; a padna hlavou, roztrhl se uprostřed a všecka střeva jeho vytryskla ven." (Sk 1,18). (Viz řez kosmickým člověkem.)

Musíme si uvědomit, že v době, kdy byl Kristus zrazen, to bylo v zahradě v noční době. Stříbrný Měsíc je vládcem noci a krásné podzimní noci jsou delší než dny a v každém znamení je 30 stupňů. Těchto 30 stříbrných měsíčních nocí je 30 stříbrných, za které Lucifer, Venuše, zradil Slunce. Byl jitřní hvězdou, ale nyní zradil za 30 stříbrných nocí, ale nyní je odhodil na hrnčířském poli hřbitov podzimních tragédií a mizí zde, aby se na jaře znovu objevil jako jitřní hvězda, a my nevidíme nic jiného než člověka s rozervanými útrobami, který pokrývá Pannu, Váhy a Štíra až k tajemstvím, a Lucifer mizí, aby se na jaře znovu narodil. Musíme si uvědomit, že kousek stříbra byl z pouhých 13 centů našich peněz nebo 30 kousků z pouhých 3,90 dolarů; velmi malá částka, kterou bychom dostali za zradu na smrt.

To je důkazem alegorie. Co z toho je, posvátný román založený na astronomii, nebo je příběh Božího Syna paralelně zobrazen na nebi jako svědectví? Pravdy, o nichž se předpokládá, že je vyslovil Kristus, dávají postavě pečeť příliš velkolepé a vznešené, než aby ji bylo možné zavrhnout. ať už je to jakkoli, a musím-li se mýlit, budu se mýlit na straně, která přináší nejsilnější svědectví. Přijmu-li to jako alegorii, mám jen jednu stranu; přijmu-li to jako paralelu, mám svědectví. Která to je? Je křesťanské náboženství spolu se všemi ostatními náboženstvími, mytologií a svobodným zednářstvím založeno na astrologii? Nebo je faktem, že Slunce a hvězdy každoročně inscenují příběh křesťanského náboženství? Má být uznána skutečnost, že dodržování neděle jako náboženského svátku pochází od astrologa a je svědectvím o tom, že celé dílo je astrologické?

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [21.12.22 23:06] •

Přátelé, vše dobré v novém solárním roce, který právě začal. Stálé napojení na pokojné sféry Ducha.