Zariatnatmikova knihovna

Diskuse

Položky 538-547 z 36881 nalezených.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [06.06.18 13:45] •

RAMON - [06.06.18 10:59]: Pěkně. Inspiroval jsi mě opět k postřehu, jehož část už tu padla, ale myslím, že má smysl ji opakovat tak dlouho, dokud nezakoření ve větší šířce...

...pozoruji léta, jak nemalá část lidí na různých duchovních cestách považuje životní tíhu, utrpení, problémy, zkrátka "svůj kříž" za opravdovější cestu, než tu, která je vyplněna dobrými dojmy a zkušenostmi. Tahle "avyváž" ;-) je velmi nešťastná.

Vědomé prostoupení duše dobrými dojmy, za kterými musíme aktivně jít vytváří minimálně vzato jakousi rezervu. Polštář na zlé časy. Utrpení, které nutně přijde pak nemusí jít tak přímo do živého. Člověk má harmonický nadbytek, který pomáhá. Je to jako sportovec, který má natrénováno a zároveň je velmi dobře zregenerován, vyladěn a tím lépe připraven na zátěž. V duši to funguje podobně. Aktivní práce směrem k radosti a dalším pozitivním stavům duše je zkrátka budování dobrého.

Proč? No zopakujme si, že se to vždycky a přirozeným během tělesného života podělá. Nutně prožijeme nemoci, utrpení, ztráty, umírání...atd. Opravdově a natvrdo. Označme tak znova a jasně tyto věci za samozřejmé. Jak píšeš, přijdou bez pozvání a neptají se, zda mohou, zda na ně teď máme sílu. Věřím, že právě z této samozřejmosti hledajícímu člověku dojde marnost a jistá zvrhlost v tom, aby tyto nutnosti měl více za požehnání, za cestu. Jen kvůli jejich neodbytné naléhavosti.

Výroky jako "koho Pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje", nebo "dobrého pomálu" uchopí správně zlomek lidí. Pro ostatní, jak mohu pozorovat na příkladech vícero praktikujících katolíků v širší rodině, jsou nezdravým smířením s neutěšeným stavem. Jsou zlem. Protiváhu ve smyslu adekvátního prostoupení duše radostnou nadějí tito lidé vlastně nemají. V nejlepším případě hledají útěchu. Ve většině chátrají, protože když už je náhodou potká nějaká pravá radost, přistupují k ní vlažně. Nenechají jí v duši zakořenit, transformovat, nést plody. Zastaví se v jakési podivné opatrnosti na povrchu. Zato naléhavost utrpení, tam jim přijde opravdová a hodná velkého zúčastnění duše. Bůh je pozve na chleba, neochotně uždibují. Dostanou kamenem a utíkají v tom hledat výzvy a možnosti. Jistě, jsou tam, ale...

Zúčastnění na samozřejmém utrpení stojí člověka méně odhodlání, než práce na nesamozřejmých pozitivních hodnotách, pro které si musíme aktivně dojít. Rozhodně jim není vlastní samovolné přicházení. Pokud se nám pak podaří přijít v radosti do boží blízkosti, být odměněni v laskavém úsilí, zažít prostoupení Dobrým (podob je mnoho), měli bychom vědomě polykat každou vteřinu, každý doušek této transformující síly. Jsou to opravdové dary, které se konzumují ve stavu vděčného děkování a nepřekvapivě jsou cestou i k tomu, že je pak člověk schopen skutečně poděkovat i za mnohé samozřejmé životní těžkosti. Ne jako výraz zoufalství pod tíhou, nebo jako výkřik beznaděje. Dobré zkušenosti v blízkosti jasných božských kvalit, jejich prostoupení do duše nás v nejlepším smyslu vybaví důvěrou, tedy světlem i na časy zlé, temné.

Kdo v dobách hojných dobrem vděčně, vědomě nepřijímá a nevtiskuje si boží požehnání do duše se stejným nasazením, jaké si uzme utrpení, kdo bere požehnané dary s podivnou opatrností a menším zúčastněním, může se divit, že v časech zlých nemá z čeho brát? Přitakávejme dobru vědomě a celým srdcem, ve vděčném poděkování, které otevírá duši požehnání.

Jsem si vědom, jak snadno se dá výše napsané napadnou nejednou cestou. Jako duální, položit na lopatky argumentací o relativitě dobra a zla. Když však trpíme, jsou takové řeči a přístupy neužitečné. Zároveň je třeba říct, že vše napsané je funkční pouze s velkou, nehranou a opravdovou pokorou k Životu. Tak je to i psáno, mé zkušenosti se samozřejmostmi mě dělají vzdáleného pokoušení. Celé by se to dalo shrnout do - přitakávejme Životu/Bohu kde se k tomu vyskytne sebemenší příležitost. Nenaléhavé a laskavé působení dobrého nemějme nikdy za samozřejmé, nebo hodné menší míry účasti jen proto, že neřeže pilou do živého, že se nevnucuje bolavě. Nezaslouží si menší pozornost, než utrpení. Uchopení všeho napsaného zrale a v nejlepším smyslu se nutně předpokládá. :-)

RAMON - [06.06.18 10:59] •

AFAR - [28.05.18 17:40]:
Jasný. Jako u toho utrpení, pokud je opravdu poctivý, nemám možnost se rozhodnout ve smylu: "hmm, tak jak k tomu budu přistupovat tentokrát ... porochníme se chvíli? Nebo radši sorry, nemám na tebe čas utrpení, tak nazdar zase příště!" Ono zkrátka prostupuje všechny levely a ovlivňuje i myšlení o východisku. Bezvýchodnost je jeden z podstatných - ne-li nejpodstatnějším - rysem těhle krizí, nakolik jsou to fakt krize.
Proto to spolehnutí se na dobrého Boha a to ne ve smyslu nějaké hluboké vnitřní práce se stavy, ale prostě si to vědomě říct/přiznat.
A pokud možno jaksi neinstrumentálně. Ale tady už se to už blbě uchopuje slovy, protože samozřejmě chceš, aby ti bylo pomoženo (i ty popisuješ zůstávání ve smutku vlastně jako techniku, jak z toho smutku ven, v posledku), ale na druhou stranu je přece blbý, dělat si z Boha antidepresiva. Prostě si na to nejde vyrobit nějakou zaručenou techniku, neboť Bůh je živý, že?
Ta křestanská rutina pomáhá tohle uvědomovat a důvěru k Bohu - opět ne ve smyslu nějakého hlubokého "stavu", ale prostě vědomého přitakání - v ideálním případě posiluje a hlavně připomíná. Pomáhá zasadit problémy do kontextu a přináší smysl. Ale zase už se mi tam loudí ten instrumentalismus ... prostě je to sázka na jednu kartu, víra, tečka. Vřelej doporučuji:-)

XERAPH - [30.05.18 09:27] •

Během čtení Corpus Hermeticum jsem narazil na pojem "formalizovanost" některých textů ve výzamu nesoucí převážně kultický, na člověku zanechávající stopu. Podle mého názoru jsou formalizované i hesla používané na demonstracích, protože ještě druhý den vnímám vliv těhle mantricky opakovaných hesel na své duševní rozpoložení. Krom toho, i tak taková sdělení připomínají více písně (o kterých se nediskutuje) než tvrzení určené k diskuzi.

AFAR - [28.05.18 17:40] •

RAMON - [24.05.18 16:43]: Pochopil jsi me velmi dobre.

"Takove niterne vyjadreni obvykle i fakticky pomuze, ale v ten moment to najednou prestava byt cilem."

Presne tak, v ten moment jsem ve svem smutku a chci v nem byt, protoze mam zkusenost, ze se promeni v neco krasneho a hlubokeho. Premitani o Bohu a samotne vztahovani se k Bohu tim, ze si pripominam, ze je zde se mnou a je dobry, me v ten moment nazajimaji. Nadto, takoveto premitani me odvadi pryc od samotneho smutku, proto se mi ta krestanska rutina nelibila.

Ted to ovsem vidim trochu jinak, mozna ze chapu utrpeni prilis siroce a ta krestanska rutina je dobry zpusob...

SISACHOCHUš - [26.05.18 20:36] •

Zrovna máme štěňátko, takže můžu z vlastní zkušenosti říct, že psí láska může být hodně zubatá (naše štěňátko se nejraději mazlí ostrými mléčnými zoubky) a též se říká "koho bůh miluje, křížem navštěvuje :-) .

AFAR - [25.05.18 14:44] •

ABELES - [25.05.18 11:09]: Dekuji za pisnicku.

AFAR - [25.05.18 14:42] •

ABELES - [25.05.18 11:09]: :-) Neco na te psi lasce opravdu je..

SNOP - [25.05.18 11:45] •

ABELES - [25.05.18 11:09]: :-)

ABELES - [25.05.18 11:09] •

AFAR - [25.05.18 10:30]: jen tak zlehka připomnělo - https://www.youtube.com/watch?v=V-DXj_YhNtM

SNOP - [25.05.18 10:48] •

AFAR - [25.05.18 10:30]: Ono to navic neni pravda, zejo. Pacient je od "patior", coz je prave trpne zakouset, ziskavat zkusenost, podstupovat (operaci, coz je puvodne zase eufemismus od amputace ;-).