Zariatnatmikova knihovna

Diskuse

Položky 639-648 z 36881 nalezených.

Dobrý deň,

máte niekto skúsenosti s liečením? Konkrétne mám zlatého stafylokoka na mandliach. Kamarát mi odporučil meditácie na hrdlo a piatu čakru a pozitívne afirmácie. Máte nejaké skúsenosti alebo rady?

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [21.06.17 07:20] •

Vše dobré při Slunovratu i po celé léto, přátelé.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [05.06.17 22:22] •

LENOCHWARE - [05.06.17 15:08]: Poslední věta to dobře vystihuje. Snad brzy zde na Grimoáru budu moci ukázat na křesťanském textu známého teologa jak blízko je buddhistická, případně jogínská praxe k oficiální praxi vnitřní modlitby v katolickém pojetí. Chvíli strpení pls.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [05.06.17 22:17] •

NATASHA - [04.06.17 21:03]: Díky. Potěšilas. ;-)

LENOCHWARE - [05.06.17 15:08] •

Locki: Co k tomu dodat. Já to pociťuju jako zavádějící, což je možná můj problém, protože křesťanství nebo islám vnímám spíš jako odtržení se od skutečnosti a přílišné abstrahování. Je mi blízké vcítění se do bytostí jako jsou stromy, zvířata, duch místa, přírody, země, tak jak to měly primitivní národy. Tam pak snad mohu vnímat ten "božský" aspekt, který je ve všem - což nejspíš odpovídá tomu panteismu.
Nicméně s řadou poznámek v tvém příspěvku souhlasím.:)
Můj názor je, že skutečnost je jednota i mnohost a nevím jestli se dá říct, že jedno je nějak vyšší nebo pravdivější než druhé.

NATASHA - [04.06.17 21:03] •

LOCKI - [22.05.17 14:59]: Pozoruhodné. Vrátila jsem se už asi potřetí, abych si to znovu přečetla — to, co ke mně tolik mluví, je zvýznamnění prožitku srdcem. Jen výjimečně bych našla tolikerou podporu, hmmm, a přitom, přirozeně, nenalézám lepší cesty dovnitř existence, resp. stvoření. Ztišení, naslouchání, nejosobnější dialog. Systémy mají být oporou, ale závislost na opoře znamená, že svlačec to jinak neustojí... :)

Díky, krásný text, opravdu.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [22.05.17 14:59] •

LENOCHWARE - [19.05.17 09:24]: Opravdu si dovoluji tvrdit, že buddhismus je, stejně jako taoismus, mono(teismus). Obojí jsou v jádru praktickou mystikou směřující k vlastnímu poznání. Jeho součástí je žití s tím, co nepojmenuješ, ale je Matkou (někde kulturně jinde Otcem:-) všech věcí. Praxemi, které jsou v józe, buddhismu a taoismu v zásadě stejné (utišení mysli/srdce, její spočinutí a patření na...) nejde dojít různého. Vše svědčí o lidské zkušenosti s (jed)Ním. ;-) A když se chceš o tuto zkušenost rozdělit, sdílet ji, stojíš před nelehkým didaktickým úkolem.

Musíš sdělovat, ale pokud možno nevytvářet u druhého představy, očekávání. Ty jsou totiž nejúčinnější překážkou vlastní zkušenosti. Kdo má mentální obraz Boha, jakkoliv abstraktně vytvořený nad obrazy učení, bude mu bránit zkušenosti. Zároveň se jedná o zkušenost srdcem. Nejhlouběji prožitkovou, láska ji vystihuje nejlépe, protože volá po stejné celistvosti a ne jen mentální účasti.

Cílem zmíněných nauk, stejně jako cílem mystiky v explicitně teistických náboženstvích je přivádět k Bohu skrz srdce. Lidské srdce je bez ohledu na dobu a kulturu ve své přirozenosti (u) Boha, ale přes příliv smyslových zkušeností a neutuchající hru emocí a obrazů mysli je člověk typicky plně v účasti na těchto (s)tvořených proudech. Samotná zkušenost skutečnosti, ze které a ve které to vše vyvěrá je díky tomu více, či méně zastřená. Příliš samozřejmé, že jsem živý, tak mě nikdy nenapadne se podívat kdo opravdu žije, co je živé.

Didaktický problém vyvstává, když budeme příliš konkrétní v popisu - místo zkušenosti sklouzne většina lidí k bádání nad představami a vytvoří z nich leckdy celá učení. Neříkat nic ale nejde. Lidskému srdci je bližší osoba, než "něco", ale už to je obraz, který mnohé svede k vytváření vlastních zlatých telat, ke kterým se pak vztahují. Čím upřímněji, tím složitější je přivedení k přirozené zkušenosti.

Proto některá náboženství volí cestu se o této jedné, společné skutečnosti vyjadřovat co nejméně konkrétně. V souladu s tím nepersonalizovat. Neznamená to ale, že by oním prvním a posledním nebylo totéž co v explicitním monoteismu. Panteismus je uctívání stvořených jinými stvořenými.

LENOCHWARE - [19.05.17 09:24] •

Locki: No já nevím. To mi přijde jako bych tvrdil, že je buddhismus monoteistický. Spíš snad panteismus, s přimhouřeným okem. Pojetí Boha v západní tradici mi připadá dost jiné... Tao nemá osobnost, nic neříká ani nedělá (anebo říká a dělá všecko).
To možná je to blíž materialismu, až na to, že ten hluboký vhled do podstaty je úplně jiný.Tao není něco "matematického", je to tajemné, zázračné, život nebo bytí samo.

Samozřejmě i na západě máme filosofičtější pojetí Boha, ale přijdou mi takové víc intelektuální. Lao na to prostě jde spíš přes vhled, intuici, osobní hlubokou vnitřní zkušenost.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [17.05.17 09:23] •

Čtu to podruhé a musím říct, že Sehnal to podle mého udělal hezky. Nevnímám jeho překlad jako nějak vědecky strohý, nebo čistě lingvistický. Navíc projevuje i smysl pro nadhled a humor. Jeho překlad opozit v určitém kontextu jako "fuj" vs. "fajn" je geniální smyslem pro oba jazyky. Nebo "solidní DE je jakoby lehkoživná"...to prostě nelze, než ocenit a mít rád.

Ale k věci a k onomu deismu/teismu:

Lao, stejně jako třeba Patandžali, Buddha a další celkem jasně říká, co vede ke zkušenosti (s) Dao (Sehnal používá D místo T na více místech, ale typicty právě tu Tao/Dao a De/Te). Vzhledem k popisu této zkušenosti, přestože symbolickému je jasné, že to není zkušenost jednoho náboženství, ale všeobecně lidská, nezávislá na kultuře, vlastní "anatomii" (slovo, které prosím přijměte laskavě) lidské duše. V Sehnalově překladu je Dao Cestou. Což je návrat ke kořenům.

Pokud všichni nahlíží v "tajemném počátku" zdroj života a všech věcí, není myslitelné, že by tu byly takové věci dvě, nebo že by se hovořilo o různých skutečnostech. Zastávám názor, že Taoismus i jeho dítě v podobě Zenu/Čchanu jsou jisté puristické formy monoteismu, které důsledně akcentují, co bylo v našich náboženských kořenech důvodem k zákazu zobrazování Boha. Dělají to tak pečlivě, že nepersonalizují, protože už to je forma obrazu, která je problematická, pokud má srdce patřit svůj počátek/patřit svému počátku. Být v souladu s Dao. Spočívat ve vlastní přirozenosti, jak říká Chuej Neng.

I v Sehnalově překladu je patrná Laova genialita v tom, jak dokáže vyjádřit nevyjádřitelné. Paradoxy jsou elegantní a nijak tvrdé. Důvodem popisování nepopsatelného je věc zmíněná už níže - člověk na cestě vlastní zkušenosti Dao dostává oporu. Pro kohokoliv jiného má text čistě literární hodnotu. Jeden z mnoha Sehnalových přínosů je v tom, jak začleňuje výroky do doby a ukazuje, jak tradiční je čínský přístup ve využití hry protikladů ve vzájemných přístupech naboženských škol. Laova intuitivně vhledová cesta popichuje konfuciánskou učenost s úplně stejným záměrem s jakým se o tisíc let později mají k sobě Chuej neng a Šensiu. Zde bylo výsledkem "schizma" Čchanu. Chuej Nengův Čchan je podstatně více Taoismem Laova střihu, než tradičním mnišským buddhismem.

LENOCHWARE - [15.05.17 14:53] •

snop: Přiznám se, že jsem to celé nečetl, jen část pdf "Kniha Laozi - dizertační práce", ale tam, co jsem viděl, se Sehnal Tao snaží přiblížit nejčastěji jako "přírodní zákon", což se mi zdá, že asi není jen "věc jednání, ctnost".
Ctnost, podle výkladu, který jsem slyšel, je to TE v tao-te-ting a míní se tím "žití v souladu s Tao".

A když mluvíš o tom, že jsou ty druhé interpretace teistické a že v "Tao" slyšíme "Bůh", tak bych se malinko vyhradil, protože mezi západním pojetím Boha a Tao cítím (z těch překladů) určitý rozdíl a nesměšoval bych je. Tao není tak personifikované, "prostupuje" vším a jsme jeho součástí - zhruba tak nějak bych to vnímal...