Zariatnatmikova knihovna

Diskuse

Položky 642-651 z 36881 nalezených.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [05.06.17 22:17] •

NATASHA - [04.06.17 21:03]: Díky. Potěšilas. ;-)

Locki: Co k tomu dodat. Já to pociťuju jako zavádějící, což je možná můj problém, protože křesťanství nebo islám vnímám spíš jako odtržení se od skutečnosti a přílišné abstrahování. Je mi blízké vcítění se do bytostí jako jsou stromy, zvířata, duch místa, přírody, země, tak jak to měly primitivní národy. Tam pak snad mohu vnímat ten "božský" aspekt, který je ve všem - což nejspíš odpovídá tomu panteismu.
Nicméně s řadou poznámek v tvém příspěvku souhlasím.:)
Můj názor je, že skutečnost je jednota i mnohost a nevím jestli se dá říct, že jedno je nějak vyšší nebo pravdivější než druhé.

NATASHA - [04.06.17 21:03] •

LOCKI - [22.05.17 14:59]: Pozoruhodné. Vrátila jsem se už asi potřetí, abych si to znovu přečetla — to, co ke mně tolik mluví, je zvýznamnění prožitku srdcem. Jen výjimečně bych našla tolikerou podporu, hmmm, a přitom, přirozeně, nenalézám lepší cesty dovnitř existence, resp. stvoření. Ztišení, naslouchání, nejosobnější dialog. Systémy mají být oporou, ale závislost na opoře znamená, že svlačec to jinak neustojí... :)

Díky, krásný text, opravdu.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [22.05.17 14:59] •

LENOCHWARE - [19.05.17 09:24]: Opravdu si dovoluji tvrdit, že buddhismus je, stejně jako taoismus, mono(teismus). Obojí jsou v jádru praktickou mystikou směřující k vlastnímu poznání. Jeho součástí je žití s tím, co nepojmenuješ, ale je Matkou (někde kulturně jinde Otcem:-) všech věcí. Praxemi, které jsou v józe, buddhismu a taoismu v zásadě stejné (utišení mysli/srdce, její spočinutí a patření na...) nejde dojít různého. Vše svědčí o lidské zkušenosti s (jed)Ním. ;-) A když se chceš o tuto zkušenost rozdělit, sdílet ji, stojíš před nelehkým didaktickým úkolem.

Musíš sdělovat, ale pokud možno nevytvářet u druhého představy, očekávání. Ty jsou totiž nejúčinnější překážkou vlastní zkušenosti. Kdo má mentální obraz Boha, jakkoliv abstraktně vytvořený nad obrazy učení, bude mu bránit zkušenosti. Zároveň se jedná o zkušenost srdcem. Nejhlouběji prožitkovou, láska ji vystihuje nejlépe, protože volá po stejné celistvosti a ne jen mentální účasti.

Cílem zmíněných nauk, stejně jako cílem mystiky v explicitně teistických náboženstvích je přivádět k Bohu skrz srdce. Lidské srdce je bez ohledu na dobu a kulturu ve své přirozenosti (u) Boha, ale přes příliv smyslových zkušeností a neutuchající hru emocí a obrazů mysli je člověk typicky plně v účasti na těchto (s)tvořených proudech. Samotná zkušenost skutečnosti, ze které a ve které to vše vyvěrá je díky tomu více, či méně zastřená. Příliš samozřejmé, že jsem živý, tak mě nikdy nenapadne se podívat kdo opravdu žije, co je živé.

Didaktický problém vyvstává, když budeme příliš konkrétní v popisu - místo zkušenosti sklouzne většina lidí k bádání nad představami a vytvoří z nich leckdy celá učení. Neříkat nic ale nejde. Lidskému srdci je bližší osoba, než "něco", ale už to je obraz, který mnohé svede k vytváření vlastních zlatých telat, ke kterým se pak vztahují. Čím upřímněji, tím složitější je přivedení k přirozené zkušenosti.

Proto některá náboženství volí cestu se o této jedné, společné skutečnosti vyjadřovat co nejméně konkrétně. V souladu s tím nepersonalizovat. Neznamená to ale, že by oním prvním a posledním nebylo totéž co v explicitním monoteismu. Panteismus je uctívání stvořených jinými stvořenými.

LENOCHWARE - [19.05.17 09:24] •

Locki: No já nevím. To mi přijde jako bych tvrdil, že je buddhismus monoteistický. Spíš snad panteismus, s přimhouřeným okem. Pojetí Boha v západní tradici mi připadá dost jiné... Tao nemá osobnost, nic neříká ani nedělá (anebo říká a dělá všecko).
To možná je to blíž materialismu, až na to, že ten hluboký vhled do podstaty je úplně jiný.Tao není něco "matematického", je to tajemné, zázračné, život nebo bytí samo.

Samozřejmě i na západě máme filosofičtější pojetí Boha, ale přijdou mi takové víc intelektuální. Lao na to prostě jde spíš přes vhled, intuici, osobní hlubokou vnitřní zkušenost.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [17.05.17 09:23] •

Čtu to podruhé a musím říct, že Sehnal to podle mého udělal hezky. Nevnímám jeho překlad jako nějak vědecky strohý, nebo čistě lingvistický. Navíc projevuje i smysl pro nadhled a humor. Jeho překlad opozit v určitém kontextu jako "fuj" vs. "fajn" je geniální smyslem pro oba jazyky. Nebo "solidní DE je jakoby lehkoživná"...to prostě nelze, než ocenit a mít rád.

Ale k věci a k onomu deismu/teismu:

Lao, stejně jako třeba Patandžali, Buddha a další celkem jasně říká, co vede ke zkušenosti (s) Dao (Sehnal používá D místo T na více místech, ale typicty právě tu Tao/Dao a De/Te). Vzhledem k popisu této zkušenosti, přestože symbolickému je jasné, že to není zkušenost jednoho náboženství, ale všeobecně lidská, nezávislá na kultuře, vlastní "anatomii" (slovo, které prosím přijměte laskavě) lidské duše. V Sehnalově překladu je Dao Cestou. Což je návrat ke kořenům.

Pokud všichni nahlíží v "tajemném počátku" zdroj života a všech věcí, není myslitelné, že by tu byly takové věci dvě, nebo že by se hovořilo o různých skutečnostech. Zastávám názor, že Taoismus i jeho dítě v podobě Zenu/Čchanu jsou jisté puristické formy monoteismu, které důsledně akcentují, co bylo v našich náboženských kořenech důvodem k zákazu zobrazování Boha. Dělají to tak pečlivě, že nepersonalizují, protože už to je forma obrazu, která je problematická, pokud má srdce patřit svůj počátek/patřit svému počátku. Být v souladu s Dao. Spočívat ve vlastní přirozenosti, jak říká Chuej Neng.

I v Sehnalově překladu je patrná Laova genialita v tom, jak dokáže vyjádřit nevyjádřitelné. Paradoxy jsou elegantní a nijak tvrdé. Důvodem popisování nepopsatelného je věc zmíněná už níže - člověk na cestě vlastní zkušenosti Dao dostává oporu. Pro kohokoliv jiného má text čistě literární hodnotu. Jeden z mnoha Sehnalových přínosů je v tom, jak začleňuje výroky do doby a ukazuje, jak tradiční je čínský přístup ve využití hry protikladů ve vzájemných přístupech naboženských škol. Laova intuitivně vhledová cesta popichuje konfuciánskou učenost s úplně stejným záměrem s jakým se o tisíc let později mají k sobě Chuej neng a Šensiu. Zde bylo výsledkem "schizma" Čchanu. Chuej Nengův Čchan je podstatně více Taoismem Laova střihu, než tradičním mnišským buddhismem.

LENOCHWARE - [15.05.17 14:53] •

snop: Přiznám se, že jsem to celé nečetl, jen část pdf "Kniha Laozi - dizertační práce", ale tam, co jsem viděl, se Sehnal Tao snaží přiblížit nejčastěji jako "přírodní zákon", což se mi zdá, že asi není jen "věc jednání, ctnost".
Ctnost, podle výkladu, který jsem slyšel, je to TE v tao-te-ting a míní se tím "žití v souladu s Tao".

A když mluvíš o tom, že jsou ty druhé interpretace teistické a že v "Tao" slyšíme "Bůh", tak bych se malinko vyhradil, protože mezi západním pojetím Boha a Tao cítím (z těch překladů) určitý rozdíl a nesměšoval bych je. Tao není tak personifikované, "prostupuje" vším a jsme jeho součástí - zhruba tak nějak bych to vnímal...

THUGRA-KHOTAN - [15.05.17 14:37] •

Důležitou součástí cesty mágů a hermetiků byla vždy i cesta mystická. Bardon o mystice v BOZ píše: "Na vzestupu je zasvěcený mág zároveň mystikem...Z toho je zřejmo, že skutečné zasvěcení nečiní rozdílu mezi mystickou a magickou cestou."

Kefer o vztahu magie a mystiky v "Syntetické magii" napsal: "Pasivní, trpné působení magické, nazývá se mystikou. Mystik, dle hermetické filosofie, je operatérem receptivním, cíle jeho snažení jsou usměrněny k jeho vlastní individualitě."

A do třetice dodám názor dalšího českého hemetika za Rakouska - Uherska i 1.ČSR, Josefa Váchala, autora jedinečné knihy "Dokonalá magie budoucnosti": "Mystika, toť cesta ke klidu, magie burcování spících k mocné činnosti mentální. Mystik stal se sám sebou bílým a čistým, ozářením v záři božství bez vlastního přičinění. Mág se stal mágem umělým cvikem a zvláštními přípravami ozařuje temnoty poznání, jimiž proniká jeho vůle. Dokonalý mág, prošedší cestami filosofie, mystiky a krásy, stojící nejen nad lidmi vůlí svou, ale i nad duchy, náleží mezi vysoké genie, ovládající naši planetu."

Mnoho českých praktikujících hermetiků i akademiků spojených s těmito tématy se sejde na již čtvrté velké "hermetické" konferenci za poslední 4 roky na Univerzitě Karlově v sobotu 20. května od 9:30 hod v budově Husitské teologické fakulty: http://www.htf.cuni.cz/HTF-314.html#3

Z minulých let vzpomínám na pozdější zajímavé debaty ve vedlejší restauraci na Zelené lišce s těmi, kdo už tady nejsou, jako předseda Univerzalie Pikard či Dr. Antonín. Tehdy to vypadalo, že tady ještě budou dlouho, na čemž je vidět, jak jsou některé chvíle vzácné. Proto kdo máte čas, využijte šance, jakých věru nebylo v dějinách této země za posledních 500 let mnoho. Člověk si někdy až po letech uvědomí, jak výjimečné chvíle to byly.

SNOP - [13.05.17 08:35] •

LOCKI - [12.05.17 23:02]: Ten zakladni hacek je v tom, ze u tech poetictejsich prekladu neinterpretujeme my (coz je v poradku a zde naprosto souhlasim), ale dany prekladatel. Musis pak doufat, ze ten preklad je inspirovany, ale i pak mas trochu nejistotu v tom, zda jde jeste o taoismus (pokud inspirace je universalni, kdezto taoismus je partikularni tradice).

Pro me je naopak dulezite, ze Sehnal prave otevira i tu interpretaci, ze jde o ryze pozemske veci. Ani pak se nevytraci duchovni rovina, ale Tao prestava byt nutne jaksi substantivizovane ci hypostazovane, ontologicky samostatne, ale jde o vec jednani, vec habitualni, neco jako zapadni "ctnost" (areté). Je to nepochybne spjato (kdyz interpretujeme to, ze Tao nelze uchopit jmenem ani definici, vybavuje se nam napriklad Rehor z Nyssy a jeho popis cesty k Bohu, ktera, pokud by byla uchopena a uzavrena definici, zakony, stala by se mrtvou a efektivne cestou od Boha), nicmene je to o dost vic pri zemi, nez kdyz cteme "Tao" a slysime primo "Buh" (zdroj zivota, na kterem jsou zavisle vsechny veci, stala skutecnost, atd.).

Pokud necim Sehnal prispiva, tak je to prave timto ocistenim taoismu od teistickych nanosu. Nikdo nerika, ze teisticka (ci deisticka) interpretace neni (take?) spravna, ale vetsina prekladu te uz k ni za rucicku vede a v zasade neumoznuje, aby sis ucinil jiny nazor, jako kdyby text byl jednoznacny.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [12.05.17 23:02] •

To je právě otázka. Pokud připustíme, že Lao nepíše jen o ryze "pozemských" věcech, ale věnuje se výkladu a poukazu na zkušenost řekněme duchovní a k tomu navíc píše poeticky, jsme u klasického - co tím chtěl básník říct? Pak není vůbec jisté, zda jazykově precizní překlad s výkladem pojmů a kontextů přibližuje obsah lépe, než překlad více poetický, který zvolili jiní. V konkrétním případě to je dost mimo mé možnosti posouzení, ale jsem opatrný na obě strany.

Když Ewa Wong v Taoismu uvádí Tao Te Ťing, říká - "Tao je zdrojem života všech věcí. Je bezejmenné, neviditelné a normálními způsoby vnímání neuchopitelné. Je bez hranic, nelze jej vyčerpat, protože je na něm závislá existence všech věcí. Skryto pod přechodem a změnou je Tao stálou skutečností za vším. Tyto představy se stanou středem veškerého taoistického myšlení."

A nejen taoistického. Víme, že pokud někdo mluví o této skutečnosti, celkem bez ohledu na dobu a kulturu, vždy se vyjadřuje obrazně, protože to ani jinak nejde. Sehnal je poctivý a nezadá si. Otázkou je, zda jeho počin pak není čistě sinologický. Možná jo a možná tak i od počátku míněný. Z toho pohledu bude nejdál, nejlíp. Prostě učebnice dobové čínštiny na konkrétním textu, aniž bych to chtěl jakkoli hodnotit. Na to nemám.

Jsem toho názoru, že pokud se chceme potkat s duchem za literou, vždy musíme znova reinterpretovat. Když dobře a v souladu, pak tím, že máme oživeno a zažito sami. Otevírá se tam riziko interpretační svévole, blouznění atd. To bezesporu. Když se to ale takto udělá správně (myšleno v duchu díla), je to "to ono" a máme živý odkaz. O ten jde imho především.